Den, kdy utichl Vesmír

Doprovázel mě na každém kroku,

přicházel, odcházel, byl po mém boku,

byl ve všech buňkách, v každém loku

života, bez bázně a bez amoku,

bez skrupulí, bez jekotu.

Byl přesně tam, kde být měl,

dnes opustil mě, bohužel.

Ale hlavně Bohu dík, konečně pochopil,

že vím, kde je moje místo,

že z altruisty optimistou

člověk nestane se,

pokud se strachy třese.

Děkuji mu, má mě na svědomí

a já jej navždy v povědomí.

Vesmíre, miluju tě,

a jako každé malé dítě,

které vyroste, pochopí tě,

a dostane se do rozpuku, vím....

....už mě nemusíš vést za ruku.

Odteď to zvládnu bez pomoci,

v časech dobrých, zlých, ve zdraví i nemoci....