JARNÍ NÁDECH

JARNÍ NÁDECH

Stále chladná rána,

jaro za jarem pravidla jsou jasně dána,

paprsky slunce vlhkostí nasátou půdu hladí,

nízké odlesky do očí bodají,

komu to však vadí?

Každý krok se půdou propadá,

jarní nádech mému tělu dodává návykovou drogu život,

jak se v příbalovém letáku udává,

závislostí však každý propadá

a ve všech případech končí smrtí.

Přidám nádech, hlubší,

očekávám brzký konec a plicní rozedmutí.

Prožívám extázi momentu krátké nesmrtelnosti,

mezi nádechem a výdechem, jak mi řekl kdosi,

moment vědomé přítomnosti,

než upadnu do cyklického stereotypu,

mezi minulostí a budoucností.

Přidávám další hlubší kroky,

jako dostihový kůň roztahuji nozdry,

nasávám parfém jarního vzduchu,

okamžik připadá mi jako roky,

znovu narození a znovu skon.