Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZatmění
Autor
Anna Kristýna Černá
Dá se říct, že když jsi pryč
mám hlavu plnou tebe
souznění, nic se nemění
když hledíme na sebe
já jsem tvá už spoustu let
ruka v rukávě
a ty jsi můj, jen když chceš
jen ve své hlavě
otevři mi a poddej se
mému toužení
a zmatkům mým, prosím nesměj se
ty jsi mé zatmění
1 názor
Radovan Jiří Voříšek
11. 06. 2022Anna, pokud je to možné, je dobré se vyvarovat rýmům jako je - tebe/sebe - ne že by to nebylo čisté, ale je to milionkrát omlené.
Obecně platí, že když už rýmovat, pak jedině kvalitně.
U vázaného verše tvoří onu vazbu i rytmus. To je střídání přízvučných a nepřízvučných slabik ve verši (obvykle jeden řádek). Když se to samé střídání opakuje ve více verších po sobě, nebo až v celé básničce, zní to velice dobře, prostě jako hudba, i když báseń noty nemá.
Když tomu tak není, každý verš si střídá slabiky jak chce, jak to autorovi vyjde, nezní to dobře a špatně se to čte.
Přiklad na první sloce, kde jsem se vyhnul tebe/sebe a děj posunul do přístavu:
Dá se říct, že když jsi pryč
mám tě plnou hlavu
Souznění se nezmění
čekám u přístavu
Tomuto rytmu se říká trochej, je to jako tanec polka - ráz dva, ráz - dva