Bobek jen za odměnu

Tak včera mě vzali k veterináři. Jako kdyby si mysleli, že mi snad něco je. Čekali určitě, že jim tam udělám ostudu. Jako třeba, že pokoušu doktora, nebo mu rozbiju zkumavky. Ale tu zábavu jsem jim nedopřála a chovala se jak pravá dáma. Samozřejmě, že mi nic nebylo. Pan doktor říkal, že jsem úplně zdravá. Stejně mi ale píchnul injekci a dal mi prášek na odčervení. Jako bych já, Chica de Tulear měla mít nějaký červy.

Pak jim řek, že se může stát, že čekám štěňata, protože se hárám a byla jsem v té množírně kde byli psi. Ještě jsem svý páníčky tak vyděšený neviděla, nechápu to. Přitom za hluboký totality porodili svoje lidský mládě taky sami doma. Dneska se ty lidi vyjeví z kde čeho.

Pak jsme jeli do lesa. Bylo to strašně dobrodružný, protože jsem les ještě nikdy neviděla. Trochu jsem se bála, ale bylo to jen takový šimrání, ve skutečnosti se mi to moc líbilo.

Za odměnu jsem jim udělala bobek venku. To byste nevěřili jak málo stačí těm velkejm tvorům, který si myslej, že jsou na vrcholu evoluce, k radosti: jeden bobek.

Dneska to bylo hodně dobrodružný. Přijela další jejich mláďata. Bylo jich tam pět a všechna ne mě chtěla sahat. Popravdě jsem na ně byla také zvědavá, co to je za tvory. Ale když už mi šla z toho jejich lidskýho vřeštění hlava kolem, tak jsem se schovala za páníčku.