Začarované hračky Čarodějnice Bath.

Nesud knihu podle obalu.Autorka má velký problém s pravopisem,ve škole prošla jen ze zpěvu.Autorka neměla v plánu knihu vůbec psát,ale její terapeutka jí sdělila,že na příští terapii si bude hrát s hračkami v písku-což donutilo autorku přemýšlet jak trapně jí bude.Načeš vzniklo toto dílo.

Bath je 40 let a trpí těžkou hraniční poruchou osobnosti společně s Aspergerovým syndromem.

 

Příběhy začarovaných hraček,čarodějnice Bath.......Předmluva.

Za devatero městy a devatero policejními stanicemi,byla zapadlá retro vesnice u Mělníka.

Říkalo se jí ostrov.Ostrov jako ve filmu Pláž.

Dominantou ostrova bylo,že téměř na každém rohu byla hospoda nebo bar.

V určité době tu pro zdejší smažky plážové smažky,postavili i velkou budovu s diskotékou,která byla tak známá,že měla reklamu i v rádiu.Scházela se tu omladina i ze sousedních obcí a vesnic.

Ale když žili moji rodiče,byla to obyčejná velká hospoda.

Ted už je budova prestavená na domov duchodců.

Na ostrově bylo bylo všechno co si člověk mohl přát,hlavně na jaře a v létě.Zima byla dost vopruz.

Kromě hojného počtu barů,se zde nacházelo velké jezero,na letní koupání s odlehlím ostrůvkem.Říkali jsme tomu pískovna.Byli v ní hnusný velcí vodní pavouci,ale síla plavání a vedra,byla silnější.Chodila tam celá vesnice.

Hned vedle pískovny bylo pole s vyšlapanou cestou do lesa.A na tom poli se každý rok pálili čarodějnice.

Každá rodina z vesnice,měla svůj soukromí táborák,ale přesto všichni byli jedna velká rodina.Děti neměli nouzi o kamrády.

Manželé se k sobě chovali retrozodpovědně.

Hned vedle pole byla další hospoda s velkým fotbalovým hřištěm.Vždycky ,když tátové šli na fotbal a museli táhnout své dítě s sebou,byla to výhra.Měli jsme volnost a hlavně koupili nám všechno co jsme chtěli.Hlavně když jsme drželi hubu a šli si hrát.

Na hřišti se dalo najít spoutu zajímavých prolejzaček.Třeba odstavený valník,strom,lavičky a stoly,sítě,písek,hmyz a všechno co hřiště nabídlo.

Když byl podzim nebo jaro kolem tohoto hřiště byla alej,kde rostli stromy s hruškama a jablkama.

Predevsím hrušky,ale na jiných místech byli stromy s třešněmi ,vyšněmi a lískové a vlašské ořechy.Byla to vesnice ovocných stromů.Ostružiny i maliny ty byli u kravína.Máme tu Vltavu i močál.Občas po něm projela velká lod a nad ní byl most s kolejemi,vedoucí do druhé vesnice.Pod mostem už se nějaký ten oběšenec našel.Těch smrtáků bylo na ostrově více.

Byla to krajina plná květin,slunce a vesnické idilky.Nechybělo zde kino,škola,školka,obchody,trafiky,hřiště,pískoviště,lékař,spousta lidí ,dětí.Byla to velmi společenská vesnice.

Vyrůstala jsem v době,kdy ještě vládnul socialismus.Jako děti jsme po vesnici chodili takové ty průvody s lampionama a rodiči.Vůbec nevím proč a kde jsme vůbec skončili.Jen si pamatuji lampiony,balonky a celá vesnice v pruvodu se stejným oblečením.Nejvíc mě bavil karneval.

Moji rodiče byli asociální,ne tak uplně,nechápu to,ale pokud se jednalo o Vánoční hračky,matějskou pout,jakoukoliv akci s dětmi i ten karneval,vždycky jsme dostali ,to co se nedalo koupit ,asi z tuzexu.I ty masky.

Moje máma mi vždy koupila panenky,které nebyli k sehnání.Třeba barbínu co uměla ohnout nohy a ruce a měla vznešené oblečení.Dlouhé vlasy a dokonce i nábytek s doplnky.A nejen to.Měla jsem kadeřnické nářadí,telefony.Měla jsem panenku v životní velikosti co uměla sama chodit,když se chytila za ruku.

Mám 11.sourozenců,vlastně 10. oba zemřeli tragicky.A všichni sourozenci dostali hračky,které si přáli.

Možná ,že to všechno koupil táta.

Ale já jsem chtěla mikrofon.Ten se sehnat nedal,opravdový mikrofon.Bavilo mě chodit na karneval,protože tam byla hodně nahlas hudba a reflektory.Pamatuji si,že jako malé dítě jsem skládala jakési životní básničky a pamatovala jsem si je,protože jsem neuměla psát a poté jsem je nadikotovala do magnetáku.Dnes se tomu říká Frystayll rap.Miluju rap.Jsem Mc.

Naše rodina ale byla jinak zcela bez hranic.Nic v ní nebylo v pořádku.A dost často nás navštěvovala sociálka a veřejná bezpečnost.

Byla jsem divné dítě,zřejmě s duševní poruchou.Nešlo mi usnout-snad insomniak.Spala jsem s otevřenýma očima a dost často jsem se ocitla v astrálním cestování nebo spánkové paralýze.Téměř každý večer.Sourozenci mě nesměli budit,abych nedostala šok.

Táta byl velmi pracovitý,takový rodinný typ.Chodil do betonárky u nás na ostrově.Vracel se ve 14:00 hod domů a víkendy měl volné.Po práci šel vždycky na pivo a potom třeba doma maloval byt nebo něco opravoval.Šil oblečení pro mámu i pro nás.Ušil mi bolerko do pasu,aby mi vsechny holky záviděli.Uměl ušít i barefoot boty.Taky uměl číst z dlaně a byl celý potetovaný.Protože byl ve vězení a tam se to naucil.

Ale abych jen nechválila,táta se uměl dost nasrat.Když byl opilej,jednou se rozhodnul,že spáchá sebevraždu a rozbil rukou skleněné dveře.Pořezal se a potom pustil plyn.Odvezla ho sanitka,byl v bezvědomí a v puse měl trubičku,když ho nakládali do sanitky.

Pořád se s mámou hádali a potom koukali na porno.Kouřili,chlastali a máma byla nonstop těhotná.Vždycky když porodila,tak hned otěhotněla.

Všichni máme jiného otce,většinou po 2 sourozencích.

Ale jenom já a nevlastní bratr romské národnosti,jsme byli v rodině duševně narušený a tak tato kniha patří jemu,pro jeho čest a památku.Všechny kapitoli,které zde budou uvedené jsou také inspirací pro mou hudební tvorbu.Již brzy vyjde 1. kapitola s názvem Bejby.Tato kniha je psycho.

---