Phantasia XIX.

Procházím se ulicí kdesi na předměstí. Silnice je široká a lemovaná trávníkem se vzrostlými stromy. Náhle se jakoby odnikud vynoří tři obrovští draví ptáci a vrhnou se na mne. Snaží se mě zasáhnou svými velikánskými zobáky. Úspěšně uhýbám ale je mi jasné že musím vymyslet nějakou obranu pro to abych se jich zbavil. Načež vytahuji z kalhot tu věc na čurání a mohutným proudem a velkým obloukem je počnu kropit vlastní močí. Evidentně se jim to nelíbí a má taktika zabírá. Vydávají znechucené skřeky a rozčíleně se hrabou v prochcaném peří. Nakonec se obrací k útěku. Najednou se cestou kterou uprchli začne valit proud bahnité vody. Mám ji zhruba po kolena. Voda je teplá asi jako ta urina co jsem použil na svou obranu. Navíc je díky blátu zvláštně příjemně mazlavá. Přemýšlím nad tím zda-li se nejedná o povodňovou vlnu. Ale né! Kdepak! Vlnu ženou tři utíkající mladíci které honí jeden z těch dravců co jsem zahnal. Mají ho těsně za patama. Pták při tom klape zobákem a já se nemůžu ubránit smíchu. Nevím proč ale přijde mi to děsně směšné! Chlámu se tak až se příslovečně za břicho popadám.

Střih.

Jsem s přáteli v obrovském nákupním centru v Bangkoku. Kamarád něco povídá prodávajícímu thajci a ten nadzvedává bedýnku s ovocem. Pod ní se schovává něco v režném pytlu. Kamarád kývne vezme pytel a spolu s ostatními odchází. Měl bych jít s nimi ale zaujmou mě nějaké rostlinky v květináčcích které tam má. Mají krásné oranžové květy a já si pomyslím že to by se určitě líbilo Zlatohnědé. A že Jí to musím koupit. Prodavač mi podává květinku a já jdu pryč. Jenže ostatní už jsou dávno někde jinde. Prodírám se davem k východu až se ocitám venku na ulici. Nevadí! Říkám si - najdu je na místě kde parkuje náš bus. Jenže pak si uvědomím že vlastně nevím kde to je! Kolem mě klokotá rušným tepem velkoměsto a já se smiřuji s tím že jsem prostě a jednoduše nadobro ztracený...

Probudím se a na hodinách svítí 4:25

Vstávám a vítám další nový den.