Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLéto 2022
Autor
nascheanou
Léto 2022
bobulky červeného rybízu a malé plody jablek na zelené předzahrádce
lehátko
na tomhle místě chytám signál
je to tu to jediné místo
kde chytám signál a spojuju se se světem města
za zády řev dětí
vlaštovky se slétají na elektrických drátech
kdesi zaštěkal pes
cvakání přehazovačky
je léto a vzduch se nehýbe
__
společný dvůr
tolik aut na tak malém proužku štěrku
francouzské hole klepají o beton
vůně vyfénovaných blonďatých vlasů -
když projde dcera kolem, ovane mě lehký vánek
modré žilky na opálených stehnech
- proces stárnutí nezastavíš
děti v bazénu
vleklé napomínání dospělých
- neskákej, necákej, osuš se, uklouzneš
schovat se uvnitř, pára nad hrncem, vařené hovězí, příbor vrže o talíř
okusovat ovar
__
lavice semknuté v objetí starých lip
projíždí kolem s vystříhanými vlasy po stranách
za volantem nejsou viditelná rozteklá stehna a široký pas
stažené okýnko
umělá vůně osvěžovače vzduchu
rozhovor o fotbale
vůbec nepasuje k tomuhle místu
u lavic v objetí starých lip
__
zelené lístky i mobil na dřevěném stole:
zkoumáš vše, co ti přijde do cesty
i když mě asi vidíš rozmazaně
usměješ se pokaždé, když se naše pohledy střetnou
kéž by to tak zůstalo napořád
__
každý máme svůj únik
přestavba dílny, kam se můžeš zašít
hospoda a stále stejné rozhovory
cizí světy v televizi
básně a rekonstrukce realit,
které stojí za to uchovat
no
nebo kolo
když padne horko
ujíždíš do krajin, kde ti nikdo nešlape na paty
jen ty
a obzory daleko od nás
naštěstí každý z nás má
svůj únik
__
5 názorů
blacksabbath
01. 08. 2022wow..............*/***********************
Takové domácké léto. Umím se do toho přenést. Moc pěkné.
Moc pěkný cyklus. Naznačené příběhy, naznačené emoce - probouzí to fantazii... Tip a.
chytám signál a spojuju se se světem města
do toho bych hrábl ("nesnese se se sestrou").
Jinak mě nejvíc oslovují lavice v objetí starých lip. Jsou koncentrovanějí než ostatní. Je v nich přítomné nějaké "dichtung", zhuštění. I když i v ostatních jsem si něco, nějaký moment (napětí, práci s prostorem) našel - vyjma "zelených lístků", ty už mi zavánějí insta-poetry.
nejásám, nebrečím.