A dost!

Je mi čtyřicet,jsem "pohrobek klasiků",

Myslím metalu a tak,

Pořád valím si svou muziku,

Ale už vážně křičím fuck!!

 

Budu psát o tématu,

Kterého každý se dnes boji,

O tam jak parta "ženských a chlapaku",

Pomalu nad soudci stojí.

 

Kdysi nazíváni "teplí"nejdříve "choří",

Pak politik přičichl síle jejich hlasů,

Už ve starém Řecku muž muži se dvořil,

Dnes však buzik ojel celou masu.

 

Když byli menšinou,výmluva byla "nemoc a úchylka"

Dnes, rozvášněni a podporováni"většinou",

Tvrdí že to byla jen mylka.

 

Jasně...svatby a za chvíli i v kostele,

Dejte utlačovaným jejich práva!

Ať příroda či historie jde do prdele!

Další v novinách zpráva;0)

 

Od počátku věků či reality,

Muž a žena tvořili zrození dalších pokolení,

I muž na kříži za to vše přibitý,

Byl z ženy zplozený.

 

Nejsem věřící, věřím jen v běžnost života,

Tvrzení že "normálnost"mění se s věky,

Je pro mně opravdu novota,

Vždyť přece na "nemoc"hledají se léky.

 

Pokud to není nemoc ale normalita,

Proč ty parády s vlajkami barvy duhy?!,

Děláme to my,nebo kultura někde skrytá?

Proč se ukazovat že zástavou s  kruhy? 

 

Dva muži vychovávají dítě,

Ano,pokud jinak to nejde,

Přece není válka nebo noci v kryte,

A teď dejte mi co se do mě vejde;0)

 

Řekni mi kolik je Pohlavi?

Odpověď snad už nezná ani logika,

Mně už vážně to nebaví,

Tvářit se že se mě to netýká.

 

Ať si každý co chce dělá,

Ale za zavřenými dveřmi,

Udělali "to"s anděla,

Nejsem. Sexista "bože" věř mi.

 

Chtěl bych jen svět kde muž a žena,

Jsou rodinou,svazkem nebo párem,

Každá úchylka co není tu obsažena,

Nemusí být hříchem či nezdarem

 

Cestou takhle neformální,

Proti nikomu netáhnu,

Jen mi kurva neříkejte co je"normální"

Nebo fakt ten život nezvládnu:0)

 

 

 

 

 

 

 

 

---