Břitkost

Ptakopysk: Výzvy ledva ve tvé percepci, s tím ti nepomohu, zkus RJV. Stavíš se ještě někdy? Abych tě hodila do blokace, nezajímáš mě, najdi si jinou společnost. 

Ako píšeš, dajakbol je výnimočný v kombinácii výbornej techniky a normálneho jazyka, ale pri krátkom verši s malým počtom slabík mi to pripadá napäté, tá malá plocha jednoducho obmedzuje.

Znížim sa po zem.Ukryjem za závesom.Robím, čo môžem,nech nie som.

Zaujímavý je postreh, že časom autor vyčerpá minimálne rýmy. To by mi nenapadlo!

(Moja) požiadavka na zrozumiteľnosť je číra preferencia, ktorá sa nedá brať vážne. Rovnako platí pre voľný a viazaný verš aj prózu. Ale je dobré vedieť, že sú čitatelia-lúštitelia ako ty, teraz som začal čítať Borgesa a tam je tiež vrstiev až-až. Môžeš sa v nich rýpať, ale nemusíš. Nie každý je  literárny archeológ, nebodaj paleontológ. Ale sekundárna a hádam aj terciárna literatúra si na ňom zgustla.

Ja tiež rád žmýkam jazyk, ale skôr na väčšej ploche ako light in light of the light, aj Billy Collins občas pritlačí, ale necháva veľa časopriestoru na nadýchnutie.

Nuž, aj po omámenosti ostal ten piesok rozfúkaný - krčím plecami.

...

Historie určí jednou velké linie těch posledních desetiletí; my můžeme ještě poznávat živoucí lidi, ~~~ to je privilej součastníků. Co nejlépe poznávat lidi jejichž dílo i osud došly dovršení, to samo o sobě je více než dokument nebo román života; spíš je to --- jak jinak bychom to nazvali? --- p ř í k l a d.  K. Č. 

yss, také moc děkuji za reakce, opomněla jsem. Souboj s pamětí dnes prohrávám na plné čáře. PS. Podobným způsobem nemám přílišnou šanci v své svrchní znalostní vrstvě slovenštiny, těžké mi přijít na dost, takže mě kdykoli zlehka obalamutíte. Přeji příjemné využívání situace v dalším tvém textu, úsměv. 

Tak význam adjektíva mi teda ušiel na celej čiare, vôbec ma varianta "omámenia" nenapadla...dik

Další český překladatel W. S.

Jiří Josek (1950 ‒ 2018)

. jde o pozn., nikoli souvislý proslov

dajakův mix je obdivuhodná vyspělá technika, adekvátní forma (např. italský sonet disponující sexy rýmovými schématy se k typickým lyrickým subjektům i motivice autora výtečně hodí). V neposlední řadě si autor zakládá na srozumitelnosti svých vyjádření a na aktuální moderní podobě slovenské řeči (nearchaizující, bez inverzí, postpozic a podobných křečí v běžné promluvě), což je ohromná devíza, autor to se svou komfortní rozluštitelností užitého jazyka dotáhne na časové ose podobně daleko jako u nás Karel Čapek. Zda i náměty, to nevím.

Pokud se autor vázaného verše drží jistých standardů (viz výše, konkrétně třebas dynamika rytmu, vysoký rýmový koeficient, pokud možno minimálně pro jeho tvorbu originální a nové rýmové dvojice, pevné formy a rýmová schémata, jakož i smysluplné syntaktické členění verše, vše zjednodušuji) celkem záhy svou rodnou řeč zákonitě podojí, ponejvíce právě na poli rýmového slovníku a snad i klíčových slov. A teď autor potřebuje někam dál, buď motivicky, zdánlivě slevit z nároků na sebe samého, či třebas svého času náš Vladimír Holan poodešel právě k volnému verši. Jde poodejít i do dalšího jazyka, do cizí řeči, k bilingvnímu vyjádření, a co vás jen dalšího napadne.

Anglický sonet (kontra italský), zejména Shakespearův mi připadne odlišný, ten se právě neštítí extrémů syntaktických i mentálních twistů. Ufiknout závěrečný heroický kuplet se u itala z principu rýmového i strofického schématu ani nedá. Angličák je zkrátka jinší hračka. (Což jsou v zásadě Hilského slova, jen ne kultivovaně). 

Čtenářský požadavek na srozumitelnost je relevantní, je-li pro něj např. měřítkem atraktivity textu, tak si vykládám i vkho a cvrččiny pozn.

Co se týče kryptiky, její nepřístupnost či neodhalitelnost je rizikem povolání, pokud ne záměrným úkrytem čehosi v textu, což byla i jedna z četných příčin, proč se k podobným nástrojům uchylovat. Vedle úchylné záliby. Akrostich je vlastně absurdní, pokud jej autor sám graficky odhaluje.

U ždímání řeči do extrémních poloh jejích syntaktických možností je vždy slušná šance, že bude autor pokládán za pomatence nebo negramota. Myslím, že skvělým příkladem obdobně matoucí syntaktické hry je tvorba Emily Dickinson.

K mému textu výše, což uvádím asi kvůli reakcím yss a vk, jelikož nejsem s to odhadnout obeznámenost s konotací, adjektivum navátý znamená mimo spisovnou vrstvu řeči také omámený alkoholem.

Pořád jsem ještě nekápla na kus, kde má Hilský ctitelátko, myslím, že je to v některé z her. Si vzpomenu. 

Jestli to mám zase dlouhý, přijměte omluvu za setrvalou nemožnost.

Veršovaná odpověď od vk je trefná. cit. Sem je třeba umístit další větu... 

Když mě svého času autor vk totálně odrovnal svou Transcendenciou, zachránil mě právě Will. Důkaz případně pod inkriminovaným textem autora vk.

light, seeking light, doth light of light beguile (William Shakespeare)

To je úplně jak my!

- musím se podívat na ten alx ... když ho louskli i curlingáři ... :)

law, víš, jak vidím Shakespearovu fabriku já? Ti provozovali curling! Kámen byl slovo a básník před ním zametal jak divý, aby jeden druhého navedli k pointě. Jo, a do toho samozřejmě odpichovali dvojité rittbergery, trojité lutze a axely.

(Odpověď pro vk musím řádně promyslet, že mi toho kvasí v hlavě... ale v podstatě to bude totéž.)

 Shakespeare byl wrestler své doby nebo možná dokonce i Shakespeare s.r.o., lidi si pamatujou už jen komentáře zápasů, nikdo už nezná ty pravé pomalované zápasníky ... úspěch slízlo klubko kronikářů, pisálků - a vo tom to je :) Jen slovo přežije - převlékne pár dresů, vymění značku líčidla dle aktuální nabídky ... všechno, co dávno, se rozpadá, jen slovo září. A to je ten jed - každý si chce sáhnout na ten svit, nechat se ozářit ... a poklonit se rozvášneným davům- básník je exhibouš. 

Zkusila jsem nastínit, co jsem pobrala :) a souhlas

Ono to tak vyznelo, že rýmy sú 500-ročný prežitok, ale to len preto, že som tú pamäťovú funkciu objavil len nedávno. Neviem, čo som si myslel doteraz. (Nič!) To ešte neznamená , že ich chcem zrušiť, naopak, stále fungujú a môžu sa použiť na úspešné natlačenie posolstva do čitateľa. (Ale aj to je tenký ľad, rozlišovať formu a obsah.) 

Skôr som naznačoval, že rytmizovanie a rýmovanie a počítanie slabík a prízvukov môžu zvádzať k povrchnosti, zväzovať ruky, lebo obsah básne sa došteluje k metru a rýmom. Ale pokiaľ ide o dajakbola alebo teba, dostávame sa mimo možnosti kritizovania, lebo je to suverénne, predstavujem si pri písaní formu ruka v ruke s obsahom. Inak povedané, pri tomto sonete sa cítim ako trpaslík. Tu platí, že proti gustu žiaden dišputát, ale väčšinou nemám trpezlivosť na poetické kryptokrížovky, lúštenie vrstiev a kontextov, nebodaj historických alúzií. Deje sa tam toho na mňa priveľa a premietať si tam vlastné významy ma až tak neláka. Samozrejme, dalo by sa s tým pracovať, ale ako vravím, radšej Vonnegut ako Joyce.

Napríklad ani tie perly (yss) tam neprečítam, lebo mi to nesedí logicky, skôr ma to vedie na nejakú bielu pláž... ale tam stroskotám. 

Aj včera večer, pozeral som do tohto tvoju sonetu ako teľa na staré vráta a písal odpoveď:

Proč takhle poza bůčky retardovat komunikaci

již dva verše jsou neúměrnou komplikací

jambicky schematicky teoreticky

nedaří se mi být autentický

sem je třeba umístit další větu

domysli si zbytok sonetu

atď.

Hovorím len to, že autor by sa nemal obmedzovať (zväčša nevedome), ale obmedzenia zároveň môžu byť hybnou silou tvorby (povieš aj čo nechceš). Preto hovorím aj o tom posolstve (teda obsahu) - niektoré básne sú obmedzené formou a niektoré obsahom. Ja sa snažím ísť proti jednému aj druhému, a keď sa v próze dostanem do nejakej veľmi premúdrelej šlamastiky, hocikedy použijem rýmovanú syntax, aby som to rozbil na náhodu, namiesto tisícich rôznych slov musím použiť zvukovú zhodu.

*geniálny autor, 

cesta od nepochopenia k vlastnému víťazstvu? Nevzdávaj sa a bojuj ? 

Vydávame sa teda na dlhú cestu. Stretávame sa so Sh./inšpirácia?/ kde mu autorka prisadzuje post perlorodky/ slová ako perly/ a naznačuje nám, že ak budeme geniálny autori, niekto nás z knižnice vyberie aj o dvesto rokov, panečku / motivácia/ Ale pozor, v básniach číhajú rôzne pasce, ak sa necháme uniesť, môžme uviaznuť vo vlastnej fantasmagórii, alebo angažovanej poézii, alebo v reflexívn.lyrickej polohe, kde nachádzame aj odkaz, že sa nemáme dať obalamutiť čitateľom, nemať vopred nim zviazané ruky, a ak áno... šups do ringu, nadopovať sa knihami, umením, a pritom nezabudnúť ostať sebou...veď evidentne aj diváci má svoje úskalia, najmä v podobe štrku 

cvrcka:

Co mých znalostí se týče, konkrétně u Shakespeara bych se např. bez Hilského rozkladů a výkladů nedostala na vrstvy, o něž (pravděpodobně) šlo Williamu Shakespearovi, natož veškeré dobové kontexty. Hilského knihy či přednášky jsou v tomto ohledu obrovskou dotací. Níže přiložený kousek, který by měl být motivicky silně blízký oblíbenému poetickému tématu či plánu autorky cvrcka, je výbornou ukázkou, čím třeba probruslit, když si chceš hrát s relativně androgynní angličtinou versus silně genderovou češtinu.

O slovenštině netuším zdaleka dost, leč lehkovážně mi vždy připadala maličko/nepatrně méně genderová než čeština. Jedná se o drobnosti typu slícovaná příčestí minulá v plurálu, přechodníky atp. K některým těmto zjednodušením snad došlo při úpravě pravidel v r. 1953, ale že bych to nějak konkrétněji věděla, nemohu říci.  

Čeština nabízí minimálně v rámci poetického jazyka takové bojové nástroje, jakými jsou elipsy, infinitivní konstrukce, vhodná volba některého z pádů, dis/ambiguace. Dá se z toho vyrazit dost, čímž netvrdím, že se text stane pohodlně sdělným v rámci soudobých trendů instapoetry. Snad všude na světě se potom básnická kódovaná řeč opírá, resp. tradičně opírala o jazyk metaforický a taktéž se prokládá četnými aluzemi... a ještě další a další rafinované hry a hříčky jsou k dispozici.

Výše uvedený zbytný kousek (můj) promýšlený a sepsaný kdesi v intervalu vynesitelném na časovou osu kamsi po přečtení vkho úvahy Pár teplých slov (LitBor), kamsi za dozrávání k zhůvěřilé myšlence, že nemůže-li autor z příčin omezeného časoprostoru sepsat sonet v češtině sám, sesmolím ho já, v intervalu zároveň limitně blízkém vložení předmětného kousku do zdějšího prostoru, neboť následných pár nimravě delailistických přebrusů, hm. 

Cha! Netvrdím, kdeže, že se snad jedná o geniální dílo porážející jednoznačně principy (aneb notoasitěžkočispíšenaopak) mocné říše slova, za jakou je anglická řeč tradičně pokládána, ale za výstavbou svého vlastního předmětného kousku si z hlediska možností češtiny stojím. 

Přikládám rovněž svou oblíbenou ukázku rozměrné zákeřnosti! anglického jazyka versus čj, již může nevinný Čech, turista po jazyce, směle potkat již při prvních lekcích:

sights versus pamětihodnosti 

PS. Jistě, že se jedná o dar danajského typu, jakož i kruté a odporné mučení esteticky jinak orientovaného autora vk. Rýmy jsou pětisetletý přežitek.

Závěr: Víc pomoci neumím. William a Martin budou lepší.

Sonnet 20

. přednes vlastního překladu v podání Martina Hilského

Enjoy!

Díky, cvr, takové práce.

(Jako autor bych se neměla, ále... tiše podotknu, moje věty vždy vedou odněkud někam. Chápu a respektuji, že pro někoho třebas totálně neprůsečné, čtenář si jede po své lajně, ne po mé, ta mu putna. S tím nic nenadělám a ani nemíním.)

Ctitelátko je Hilského novotvar. vk má zase čitateliatko, viz případně jeho poslední text. Bonusem je tam od vk překlad básně Workshopy od Billa Collinse, třeba přijde víc k duhu.

Taky si tě pořádně přečtu ještě ráno. 

Pokud by to měla smět být břitkost , musely by pro mě větné celky vést od nekud někam. 

Nabidnu své omezené chápání

Písek z lastur atd, to jsou perly

Zbyl jednou provždy ~ zůstal navždy sám (anebo zůstane i když už všichni pominou, ale tam by pak nelicovalo "byť", protože pokud měl ve slovech perly, tento osud nutno předpokládat)

tak tedy zůstal sám. 

A toto vysvětleno (vždyť) 

tím že svou invencí """zaplní všechen prostor, který by jinak mnozí využili.. jinak" potud to stále sedí

jak literárni mapu, - wtf. Ok, tak třeba 

Jak úzkoprsost, kde se dovede rochnit laskavě, s porozuměním a zanechávat i pro samotného škarohlída srozumitelné nesmazatelné stopy jeho vlastní absurdity. 

Tady už mi nesedi ta původní samota. Tohle přece vyznívá pozitivně, jako kdyby mě být dvorním bláznem, kterého v důsledku kazdy vidi rad. 

Ač k basnim

je další kolosální wt. 

nebýt montér ani kaput ve vztahu k basnim jako (doplněk?) chápu. Ale proč "ač". 

Nota bene kdyz pokračujeme "což". 

Hm.

Kryt jihočeskou pláž /a zbytek látkou~ hodně fantasmagorii

Ok, Othellovo lichocení nerozklicuju, na to jsem málo vzdělaná 

Co kraj. Jako "tak jako kraj(širší publikum)" tvé stránky bučí? 

Tvé stránky 

Lichotit. Takže něco jako 

Velká sebedůvěra, kterou hned podrývá samotné dílo~ jako "brzdi brzdi" (?)/!

Kdepak ctitelatko. To je snad obsah bučení. Snad. More interpretaci opět : 

žádný ctitel, ctitel je tele, sam sobě jsi ctitelem i teletem, plus možnost pátého padu jako Ženo! ~ plus opět laskavost jemnosti telátko.

A pokud ano. To je snad k fantasmagoriim. Anebo k Othellovi. Tak třeba ty fantasmagorie.

V tichosti to taj. Buď skromný buď a nechlub se, svou vlastní nadměrnou invencí, anebo nebuď blb a fantasmagoriemi se nechlub vůbec.

Vím. Mimo a vím pro VK. 

Využívám tu jen toho, že text je, na Tebe, krátký a ilustruji, co se mi u Tvých děje převážně. 

Žádná vážně míněná kritika.