Strach

Luzz, souhlasím s tvou kritikou, souhlasím, že čtenáře spíš odradí, ale přeci jen se vždy někdo najde, komu se to líbit bude

text je takový dost... nepovedený.

jako chápu, autor je ve věku, kdy potřebuje něco říkat, něco psát... vyjádřit se... ukázat se světu... ale přece jen... podobné texty (a jejich přemíra) čtenáře spíš odradí. 

Rem, děkuji za překlad. Přesně tak. A on člověk může někdy publikovat i text velmi spontánní a rychlý, třeba se o něm chce něco dozvědět, ale pokud ještě nemá své stálé čtenáře, přílišnou publikací je asi nezíská, ostatně princip celého fungování je velmi logicky popsán ve zdejším návodu a pravidlech. (Záložka Písmák vlevo nahoře.)

(Už jsem autorovi psala pod jiný text, kde o jeho stáří nic neuvedl.)

PS. Omlouvám se za pár ne zcela průchodných větných konstrukcí, sama si již u sepisování reakcí pod zdejší díla také činívám manikúru a jiné přidružené činnosti, abych tu klávesnici nedevastovala zcela zbytečně. 

Michhaalek: Člověče, sám pro sebe si své začátky určitě nechej, mají jistou časosběrnou hodnotu, ale jestli dokážeš reflektovat sám sebe, kterak se výše vyjadřuješ, potom pro veřejnou publikaci se neváhej korigovat již dnes, každá úprava čehosijakobáseň směr stoupající kvalita má smysl. První sloka má v sobě tak nějak založen starý dobrý villonský paradox, což je samozřejmě v pořádku, takto lidská mysl postupně pracuje a zpracovává, co jí svět nabízí (a ona jemu). Teď ještě dodat vyjádření patřičnou eleganci a fazonku. Pořád jde o poezii a nikoli intimní deník, když zvolena rubrika "Poezie v próze" a vážná kategorie. Nebo si nejsi svým počínáním tak docela jist, čemuž se dá rozumět. 

Zbytkem stávajícího textu asi ale zbytečně nemá smysl demotivovat potenciální čtenáře, pokud o ně stojíš, pokud nestojíš, což je také možné a nikoli neběžné, potom asi vlastně pokoušíš demonstraci paradoxu v praxi?   

Nic ve zlém, domnívat se případně, že tento prostor je latentní úložiště,  rovněž není neběžný jev. Klidně jej používej, jen ho zkus také respektovat. (Vážné, nevážné kategorie atp.)

Pokud jsi s to souvětí výše, a navíc uvědomělého sebevědomého sebezhodnocení (s proměnlivou dočasností, což je rovněž obvyklý jev), viz tvůj komentář s odpovědí Rem, jsi schopen, respektive jednou budeš podobného souvětí i v samotném těle poetického textu.

Villona těžko kdy překonat, ježto přišel prostě na časové ose dřív, což ale vůbec nevadí. 

Stavila jsem se tu prapůvodně, neboť mě zajímá, kterak uvažuje Rem. Tvé uvažování by jednou mohlo také někoho dalšího čtenářsky zajímat, jestli si dáš krapet záležet. Vesměs dlouhá cesta, nadto přemýšlivých čtenářů ubývá, dnes je každý v prvé řadě autor, což je... překvapivě takový villonský paradox v praxi, jen zoufale málo elegantní.    

Jestli je tvůj projekt než recesí, tvařme se pokerově, že jsem tu nebyla. 

Reme, děkuji za kritiku, souhlasím s tebou, nicméně v tu dobu kdy jsem to psal, tak mi bylo 13, takže ani já bych v té době neočekával nějaký "boom".