Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČernobílý knoflík
Autor
Za Rohem
Opustil své hnízdo
nechtěný byl odložen
posléze zapomenut.
Ležel na posteli a čekal
na vroucné a upřímné ruce plné lásky.
Slza promočila 1 mm čtvereční postele
protekla dírkami pro nit.
Kladivo sobeckosti, ega a paranoi
dopadlo.
Roztříštěn do kousků
černé a bílé
čeká na opravu.
Matrace neschopna pohybu vpřed či vzad
mačká jednu angry reakci za druhou.
Uprostřed černá díra
vytvořená kolapsem hvězdy v jejím srdci.
Nadějný Měsíc přiblížil se k matraci
hladina stoupá.
Lehám do matracového přílivu
ale paměťový pěna vše zas vrátí.
Měsíc jako součást naděje
ocitá se v temném paralelním vesmíru.
Zachraňuju s nasazením života kousky lásky, upřímnosti a vděčnosti
ostré jako břitva ať jsou černé nebo bílé.
Střepiny pořežou ruce
ale i s krví nestačí na převážení vah s tvou černou dírou.
Myslíš
že od tebe darovaný náhrdelník s písmeny
je převáží.
Ale ten odletí jako peří po jemném vánku
za sedmero hor a sedmero království.
Ani tornádo nemuselo být.
Moje snaha střepiny poskládat do správného tvaru
rozmělní je na prach.
Pár přátel mám.
Ovšem smetáčku a lopatce
-nejlepším přátelům-
zdá se býti prach důvěry a respektu příliš malým.
Tvoje rodiče asi zakázali ti přístup
k vysavači a zdroji tepla a možná i vrtačce.
Kopí, AK-47, kalashnikov či halapartna jsou ve tvé spíži
ale ty s nimi jen zabíjíš zbytky své empatie
i trojité vazby mezi dusíky.
Nadějný útok na dílnu
se nekoná.
Protitankovou střelou ničíš komára
měnícího se příležitostně ve velblouda se čtyřmi hrby.
Srdce jako černá díra postupně pohlcuje všechno.
Zbraně, energie, knoflíky i smetáčky a lopatky.
Zkolabovaná hvězda se už nevrátí.
Stephen Hawking s tímhle (ne)počítal.
Nakonec zbude jen nedobytná dílna
Nesprávně pojmenoval jsi ji Pandořinou skříňkou.
Měl bys ji nazvat Normandií.
Spojenecké síly vždycky pomohou.
Ale válku vyhraje Hitler.
Co nám zbývá?
Naděje umírá poslední
ale umírá.
V tobě.
Mě ještě zbyla.
Pojďme spolu proplout černou dírou.
Budeme krvácet, plakat a zvracet.
Křičet bolestí budeš uprostřed Osvětimi
hladový a vyčerpaný.
Já ti budu házet kůrky od chleba.
Rodinný ostnatý drát traumat
hluboko zaryje se do kůže
Svěrací kazajka bude tvůj kabát.
Všechny kousky puzzle
procházející jemným sítem
budeš se snažit pochytat holýma rukama
Ruce nestačí
tím nejjemnějším sítem musí se ti stát samotná tvé tělo.
Mít je všechny je nepravděpodobné.
Poskládat dohromady nemožné
a já ti s tím nebudu moci pomoct.
Mohu leda svými slzami naplnit měsíční moře
abys konečně uviděl svůj poskládaný odraz tvé duše.
Dostaneme se na začátek všeho vesmíru
kde budeme opět hvězdami.
Tvoje černá díra v jádru hvězdy bude vždy tvou součástí
neschopna tě pohltit.
Budeš hvězda.
Zaútočíme na dílnu nukleární fúzí
osvobodíme vše co je v ní
a společně vytvoříme nový krásný
ČERNOBÍLÝ KNOFLÍK
Vše záleží na jediné věci...
Chceš?