Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Milá Mary!

03. 06. 2002

836

Autor

jahudka

Pořád se chystám, že Ti to nějak musím sdělit, ale nemůžu se k tomu odhodlat. Teď vidím, že už to takhle dál nejde. Nemůžu přece kolem Tebe chodit jen tak, když jsem se rozhodl k tak závažnému kroku. Musím Tě totiž opustit. Vlastně nemusím, ale chci. I když vlastně moc nechci, ale … Teď jsem se do toho tak zamotal, prostě – odcházím.

Ty víš, že jsi byla pro mě vším. Miloval jsem tvou zvláštní vůni, jako kdyby se na zahradě pálilo staré listí. Byla jsi jí prostoupená celá, od hlavy až ke špičkám zažloutlých prstů, kterými jsi mě hladila. Tvůj trochu drsný hlas a hrdelní smích. Jen tvůj zpěv mi moc neseděl. Byl jsem vždycky při něm nervózní. Však jsi moc nezpívala, to jen když jsi více oslavovala s přáteli. Tehdy jsem radši odcházel na kutě.

Miloval jsem Tě i vzteky bez sebe, když se Ti nevedlo. To pak lítalo vzduchem všechno, co jsi měla po ruce. Vzpomínáš, jak jsi jednou po mě hodila ten cedník plný čerstvě uvařených špaget? Což o to, proti těstovinám nemám ani to nejmenší. I když byly ještě pěkně horké. Ale tu ránu cedníkem cítím dodnes. Už jsem Ti ale odpustil. Nemohl jsem se na tebe dlouho zlobit.

A vzpomínáš si, jak jsem Ti pomáhal hledat různé věci, které jsi někde pohodila a pak je nemohla najít? Jednou to byla jakási lejstra, pak mobilní telefon a dokonce kartáček na zuby, kterým jsi kamsi mrskla, právě když zazvonil pošťák a Ty jsi si v koupelně čistila zuby. Ten koukal, když tě uviděl ve dveřích polonahou a se zubní pastou na rtech. Ale nejvíc jsi vyváděla, když jsi někam založila svou kreditní kartu. To byl mazec! A protože jsi neměla žádné hotové peníze, byli jsme dva dny o hladu. Pak, když jsem ji našel zapadlou v křesle, byl jsem vítěz! Byl jsem tak šťastný, že to ani vypovědět nemůžu.

Nejradši jsem měl naše společná rána. Ty jsi ještě spala a já jsem se na Tebe díval.. Všude bylo ticho a Tvou postel zalévaly sluneční paprsky. Když Tě zašimraly pod nosem, legračně jsi kýchala.

Vidíš, tak pěkně se nám spolu žilo a já teď odcházím. Vyskytla se totiž jiná. Kdybys jen věděla, jak krásně voní. Úplně jinak než ty. A jaké má hebké ruce! Ale o tom nechci mluvit, určitě bych Tě ranil.

Milá Mary, prosím Tě, snaž se s tím vyrovnat. Vím, že Ti tím ublížím, ale nemůžu jinak. Nikdy na tebe nezapomenu. Už budu končit. Musím jít. Měj se fajn a někdy si na mě vzpomeň.

Tvůj oddaný Alan

P.S. Ty kostičky od oběda mi dej do misky za dveře. Víš, jak je mám rád. Určitě si pro ně přijdu.