Brácha a Bath -přetekla trpělivost-kapitola 7

Naše rodina,přestala mít jakékoliv souvislosti a hranice v životě a chování.

Vypadalo to na jeden velký nonstop mejdan.

Kde jsme žili na hromádce,jako kočovníci v bytě 2+1.(Indiáni,cikáni,bílý/í cikáni). Nevím pravopis tyvole.

Otec s matkou nijak nezasahovali do chodu domácnosti a neustále někam odcházeli a přicházeli.

Hádali se a usmiřovali.Zkoušeli chodit na rande do hospod u nás na ostrově,aby to bylo romantické.

Takže o rok starší segra nám musela dělat mámu.

Měli jsme tolik volnosti,že jsme ani nemuseli chodit domů.Nikdo mě nehledal.

Čeho si cením a co mě bavilo nejvíce v tomto období,že jsem vyrostla jako dítě ulice a dokázala jsem se všechno sama naučit.

Potraviny jsem si natrhala na stromě a plavat jsem se naučila bez utonutí.Prostě jsem se plácala ve vodě tak dlouho až jsem to uměla.

Když jsi dítě ulice,můžeš kouřit cigarety i když je ti třeba 8 let a mužeš hrát s fotrem automaty v hospodě,protože hospodský z ostrova to chápe.

Rodiče se rozhodli po nocích běhat po diskotékách a ve dne po hospodách.

Matka s těhotenským brichem a fotr zkérovanej kriminálník.

A my jsme po nocích taky hráli na ninja bojovníky a schovávali se před černou sanitkou,která krade děti.

Velký vzruso .Jednou se strejda Jenda rozhodnul,že nás vezme na dobrodružství.

Šli jsme 2 km daleko na hrbitov i s mojí kámoškou,která byla při těle,a později zemrela na rakovinu delohy,pohrbena presne na tomto hrbitově.

Přesně o půlnoci se otevřela brána na hrbitov a mi šli se strejdou vstříc bubákum.

Jsem dnes sice čarodějka a pracuji s voodoo,ale jako dítě,jsem byla nucena zúčastňovat se vsech seancí,které byli spojené s vyvoláváním důchů,stezky odvahy atp.A vždycky mě chytil hysterách,protože se mnou se to vždy podařilo.

Když jsem byla v přítomnosti já,děli se paranormální zážitky.Vyvolávali jsme Satana ve sklepě a po podlaze nám začal cestovat težký olověný svícen,chytnul mě hysterák ,sklep málem vyhořel.

Samozřejmě na hřbitově jsem ihned uviděla postavu,která obešla hrob a šla nám naproti.(Ne člověk).

Chytnul mě hysterák a akce byla ukončena.Strejda Jenda mě nesl 2 kilometry v náruči až domů,jak kdyby mě někdo praštil pánvičkou po hlavě.

Druhý den se rodice rozhodli zase pro romantickou chlastačku do rána někde v jiném městě.

Ségra měla za úkol zabezpečit rodinu jídlem a zábavou.

Obdržela od táty finanční obnos.

Ségra rozhodla,že půjdeme do kina a po cestě si koupíme sladkosti.

Krátila  jsem  si čekání venku s kámoškou Míšou až padne hodina odchodu sourozenců do kina .

Utíkám domů,protože už byl čas.

Přiběhnu do bytu a vidím jen bratra Davida,který upřeně čumí do zdi,sedí na posteli v trenkách jako posedlý démonem.

V této chvíli mě popadnul vztek.

V bytě vidím jen svého týraného romského bráchu a nikde nikdo.

Temno před očima,rudý obličej,žíla naběhnutá na čele,křičím vzteky -kde jsou?Oni nám utekli?Nepočkali na nas?Nebo ještě přijdou?Nebudeme mít čokoládu a oni jo?

Bratr je uplně mimo,nevnímá mě,čumí do zdi a neslyší.

Proč nemluvíš?Slyšíš mě?Utekli nám.Nemáme peníze,má je segra.Proč nás nevzali s sebou?Já chci čokoládu,proč čumíš na tu zed a nemluvíš?

Jsem v afektu,asi mě taky posednul démon jako bráchu a nezvládám kontrolovat svůj nahromaděný hněv.

Můj pohled se upíná na bratra,který se nehýbe a čumí do zdi.Popadne mě ještě větší amok a rozbehnu se k bráchovy,

zabodnu své obě ruce s nehty do jeho ramenou a vší silou na holých zádech sjedu až k bedrům.

Brácha má strhanou kuži 10 svislých krvavých čar na zádech.

V tu chvíli se probere a ječí,ale ne dlouho.Jen už nečumí do zdi.Nenadával,nehysterčil,nenapadnul mě.

Odešla jsem vzteky bez sebe do druhého pokoje a ostríhala dohola všechny své barbíny.

Za hodinu přichází sourozenci v dobré náladě.

Nikdo se na nic neptal,nikdo si nic nevyčítal a krvavým zádům bratra se vůbec nikdo nedivil.

Život jako z divokých vajec se rozjížděl ve větší míře.

Rozhodujeme co zbytkem dne.Bratr David se přidal do naší společnosti.

Vymyslel nám hru.(Ruská ruleta),kdo přežije vyhráva.Brácha miloval brus-lee (nevím jak se to píše)

a želvy Ninja,na ty jsme čuměli všichni.

Takže jsme si měli zahrát na želvy Ninja a on byl ta krysa vedoucí.

Ukol byl stoupnout si do okna a svojí hbytostí se dostat přes překážky az k zemi pod panelákem.

Lezlo se z okna na okap,přidržováním se nějakého slabého kabelu podlél paneláku ,skokem na tenké pružné zábradlí,které bylo součástí výtahu na popelnice a uhlí do sklepa.

Lezli ven všichni 5. letej,6. letá .Byli jsme děti ulice,ohebné těla ,vychovaní ninjové.Nebyl problém ,skákali jsme na stromy už dávno.

Jedinna já jsem se bála výšek,na strom jsem sice vylezla,hvězdu zvládnu,plavat jsem se naucila,ale výšky to je dodnes můj velký problém.Lezu jen tam kam mi odvaha dovolí.

Stojím v okně a přemýšlím,jak to zvládli sourozenci,taktizuji a nemužu se pohnout.

Je to na mě moc velká výška.A já mám zamrznuté prsty u nohou a motá se mi hlava.

Zatímco sourozenci z toho mají zábavu a už se chystají na druhé kolo,vsichni prezili jako spiderman,jenom cekají na mě až slezu.

Volají na mě,dělej poseroutko,trvá ti to,už padej dolů,to je doba.

Myslím,že to nezvládnu,necítím se na to,otáčím se s tím,že slezu dolů do bytu a snažím se chytit okraje rámu okna .

Když se otáčím za sebe,vidím bratra Davida jak se rozeběhne a vší silou do mě vrazí.

Pomsta za pomstu.Jsem bruss -lee.

Letím z okna a netrvá to dlouho.

Rozsekám se na betonu pod panelákem a ležím v kaluži krve.Mluví na mě segry,mluví na mě sousedka.

Nesmrtelně se zvedám ze země a táhnu sebou cestu větší a větší krve,která mi proudem teče z hlavy z nosu,celá hlava krvácí.

Obcházím panelák a stojím u sousedky v koupelně,která mi polévá hlavu vodou.Jede pro mě záchranka.

Sousedka volá do hospody v jiném měste upozornit rodice.Nic si už nepamatuju ani tu sanitku.

Nechodila jsem do skoly,měla jsem celý obličej fialový,jako kdyby mě pokousal pes,ale přežila jsem.Protože jsem taky Želva ninja.

Příští kapitola bude poslední o životě s rodicema.Potom přichází jiná etapa života.

Přítí kapitola bude zásadní pro vznik celého mého osudu s Těžkou hraniční poruchou osobnosti a Pas.

Kapitola 8.-Smrt

 

 

 

 

 

 

---