O tom, jak jsem přestal být ženou (Rozhlasová hra pro ČRo Vltava)

Aniž by se někdo ptal jestli o to stojíš, narodil ses. Narodil ses tou nejvysmívanější životní formou na planetě, odsouzenou svým stvořením neustále slintat a prosit, bejt pořád tim poníženym a vysmívanym tvorem bez kapky sebeúcty, lepkavym výtokem, odsouzeným svou aktivní, vazkou povahou nést vinu za všechny ostatní stvoření světa. Aniž by se někdo ptal jestli o to stojíš, narodil ses jako muž a to je tvůj hřeb a to je tvůj hřích.

Každou svou představou, erekcí, dotykem se prohřešujeme proti přikázání nevnímat ženu jako sexuální objekt, každým svým projevem sexuality zatěžujeme hříchem svou smrtelnou duši.

Ale já nejsem žádnej zkurvenej Camus, nechci bojovat s neustálym pocitem viny, já potřebuju šťastnej konec, potřebuju nějakou možnost vykoupení!

"A letěl jsem dál a spatřil město, kde se ženy vzbouřily proti pasivní roli a samy převzaly iniciativu a vychovávaly k ní dcery a v tom městě neznali obtěžování, všechny ženy v něm byly šťastné a v létě bylo možné chodit bez šatů." - Izj 22:8

Stejně jako ostatní, odcházím. Využívám šanci a opouštím heterosexuální svět mužství, zatíženého dědičnou vinou. Odcházím. Mé tělo zaniká v bolestech, ale má duše stoupá do nekonečných výšin. Odcházím. Šedivý kraj věčné viny pomalu mizí a přede mnou se otevírá nekonečná náruč transsexuálního nebe. Spolu s ostatními odcházím.