Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seModlitba za radost
Autor
MAJKL65
Zasmušilé nebe je
šedé jako pera městských holubů
je ráno a světlo má barvu dýmu uhasínajícího ohně
a lidé klopí smutkem hlavu k zemi jako krakovští koníci s klapkami na očích
trochu prší a stěrače, jakoby si dítě rukou utíralo slzy
stírají vodu v nekonečných polokruzích
jen zajít do některé z čajoven
a na tváři nechat srážet se páru
když naléváš si do šálku
a mezi pláčem, deštěm a jinými vodami tak není rozdíl
podzim je krásný, když prší
stačí jen chtít
a dívat se jak rozpíjí se za okny svět
jak inkoust kaňky ve školním sešitě
a hoří věčná světla reklam i oči tramvají
a pak jen co přijdeš rozepnout ti kabát
a složit deštník
a pomilovat se ještě v předsíni
však zdvihnout sukni je tak snadné
když tvář tvoje ještě chladná venkem je
a pak jakoby nic
se jen tak na sebe dívat
že soumrak pomalu krade nám podob
a zbyde mlčení jen
či ticho, které je podobno modlitbě
kterou se snažíme hovořit k Bohu
aby vyslyšel naše prosby
však ani Bůh nedokáže zařídit lásku
a o věcech s ní spojených se s ním už vůbec nedá mluvit
takže prosit ho o tuhle hezkou holku je stejné, jako hovořit do zdi
a je to správné, protože nejvíc žen by jinak měli knězi
a my básníci, co si na tebe Pane vzpomeneme, jen když nám teče do bot
bychom psali smutné básně, které by nikdy nečetl
protože kde by byl chlast a ženské, což je vlastně poezie sama
a tak Bože, dobře víš, že když tě o něco žádám, je to mír na Zemi
a také o slovo, tak abych měl dar hovořit ne jenom o dovolené v Chorvatsku, ale k lidem
neboť tolik jich bloudí mezi fastfoody a obchody s tím, co nepotřebují
že se neradují z deště
tak snažně tě prosím, nedej mi být nikdy dospělým
abych dál měl zrak dítěte, srdce toulavého psa a radost ptáka, který prolomil klec
a půjčuje křídel všem
kdo chtějí poznat výšek