Drobná epická Lindina výprava do chřtánu zdravotního ekosystému

Druhého dne se přímo pohádkově přes noc vyčasilo, z mínus 50°C dostal teploměr teplotu, až k 15° a stromy z holých větví nahodily podzimně nažloutlé listí. Linda se probudila, ve svých očích viděla pouze šeď a zkázu, okamžitě byla otrávená. Musela si dát kafe! Ač podle některých odborníků na slovo vzatých děti kafe nepijí, maximálně prý tak kakao, Lindě to bylo šumák, šoupla do hrnku tři pyramidově vrchovatě obří čajové lžičky kávy, zalila horkou vodou a dosypala k tomu tři cukrové lžičky, nic míň ji nemohlo probrat, prý kakao, no to zrovna, pfffff! Slabě mrholilo, což na povodeň rozhodně nestačilo. Jen co vyšla Linda před barák, zahlídla Linu jak tam stojí, jakoby tam snad byla přikovaná. Linda už se v duchu napřahovala k facce, ale Lina vyskočila jako na pérkách, vrhla se na Lindu a radostně jako utržená ze řetězu ji objala.

"Puuuuusť, to nesnáším, když na mě šmatláš, to si nemůžeš proboha obejmout strom v parku." Ale Lina jako by byla hluchá, nebo co.

"Já jdu taky na tu prohlídku, takžéééé," protáhla Lina, až to Lindě skřípalo v uších a měla chuť ji skopnout k zemi, "můžeme jít spolu, chichichichi."

"Lino, ty jsi jenom tak blbá, nebo seš k tomu totální kráva?" Ale Lina opět projevila svou jedinečnou schopnost neslyšet co Linda říká.

"Tak póójď, abychom tam byly včas."

"Včas leda umřeš..." ty krávo blbá, Linda nedopověděla a na tváři se ji rozlil jemný, ale velice škodolibý úšklebek. V Lindině hlavince se zrodil plán!

Cesta probíhala zcela běžně, Lina nezavřela hubu a pořád mlela pátý přes devátý a Linda ji neposlouchala. Šli na polikliniku, která měla 18. hlavních vchodů, 26 vedlejších a asi 190 pater, zkrátka taková menší okresní poliklinika. Lidi se tam v ukrutánských davech valili už od šesti hodin ráno, protože lidi zbožňujou když je někdo léčí a taky během 24. hodinovýho čekání se mohou v čekárnách seznámit, najít si partnera, mít sex, porodit, založit rodinu, vzít se, rozvít se, zúčastnit se pohřbu a to všechno během jednoho čekání v čekárně.

Už u recepce se mačkali lidi, jak byli z toho nadšení, že mohou být ve zdravotnickém zařízení. Ovšem nepřišli jen tak halabala, ne ne ne, všichni byli objednáni! Zdravotní systém se velmi zmodernizoval, zatímco v temných dobách tmářství lidé otravovali doktora s každou prkotinou; v naší osvícené době se stalo hlavním léčebným prostředkem u lehčích chorob kouzelné sluchátko Macha a Šebestové, stačilo na něj zavolat a pokud před domem neparkovali havrani, kouzelné sluchátko marůdka vyléčilo přímo na místě doma a takový simulant nemusel obtěžovat s banalitami doktora. Jen v případě, že člověk na sobě pozoroval smrtelné chladnutí těla zavolal opět přes kouzelné sluchátko a holt co nespravil Opodeldok objednal se k lékaři, aby ho mohl otravovat jakýmisi bolístkami. Všechno to tedy byly velmi těžké a závažné případy, ale už pouhé dostavení se na léčebnou půdu profesionálních léčitelů působilo zázraky, lidi vstávali z vozíků, záněty prchaly do bažin měst, zlomeniny se samy narovnávaly, slepým se vracel zrak, mrtví vylézali z márnic.

Leč kontrola je nutná, že ano a recepty na bonbónky všech barev se také nenapíší sami, viďte? Proto se fronty vůbec nezmenšovaly. Linin nezdolný optimismus ovšem způsobil doslova biblický zázrak, když se lidi od ní začali rozestupovat jako Rudé moře před Mojžíšem. Linda vyvalila oči, to bylo prvně co byla Lina užitečná, když se ji podařilo ze své slabosti udělat sílu, což Lina vůbec nepostřehla štěbetajíc slova, jež jsme cenzurovali, jelikož by vydala na dva velké romány od Tolstoje a proto jsme se jich takticky v tichosti zbavili, beztak už je to Nekonečný příběh.

Linda se dostala do ordinace nastavením své nohy Lině a předběhla ji. Sedla si beze slova na židličku a uvedla se do stavu jaký mají panenky. Linda věděla, že panenky nemluví a skálopevně hleděla strnulým výrazem nepřítomně před sebe. Ať doktorka dělala co dělala, Linda věrně napodobovala panenku. Opuštěná Lina v čekárně se cítila bez Lindy čím dál tím víc bezradná, proto si našla známost, založila rodinu, vdala se a rozvedla, než přišla Lindina mamina Linda a Lindu si odnesla v rukách dokonale napodobující panenku, dokud nebyly dostatečně vzdáleny zkázonosnému jícnu ordinace od šílející doktorky z Lindy, pak Linda ožila.

"Ty jedno zlobidlo."

"Teď už vím jak na ně mami."

"Ale..., no když myslíš."

"Jsi nejlepší mami," objala Linda maminu Lindu a přitom úplně zapomněla, že to absolutně nesnáší. Nakonec si spolu zašli na zmrzlinu za dobře odvedenou práci. A co Lina? Tu musela doktorka nakonec před zavíračkou vyhodit z ordinace, tak byla Lina vzorná pacientka, že ji doktorka našla všechny existující choroby, i ty který jsou teprve ve vývoji a mohla ji předepsat i všechny prášky, který znala. Lina pak nějakou dobu pobývala v blázinci, protože ji z toho hráblo, ale prý se už cítí líp, jenom občas si ještě splete okno s dveřma, obraz s televizí, nebo jde do cizího bytu, hlavně teda k Lindě, čímž ji neskutečně dopaluje a tak Linda usnula s Linou, která bylo mimo jen tak akorát na to, aby zapadla, jak se tak říká, i mezi další co jsou tak trochu mimo a neví která bije...