Dennodenně

Dennodenně

Jsem vzhůru už od tří.

Kolem pátý znova usnu.

V šest se probudím a přemýšlím o ničem.

V sedum mě vykolejí zvuk budíku.

V půl osmý vstávám.

Ve tři čtvrtě na osm si dělám čaj.  

V osm se sprchuju.

Ve čtvrt na devět piju čaj a něco jím.

V půl devátý jdu do práce.

V 8:37 vcházím do metra.

V 8:53 vystupuju na Můstku a jedu nahoru po eskalátorech. Mezitím pozoruju lidi, co jedou dolu. Koukám na tu bábu s bílejma vlasama, co za sebou táhne zuřivýho psa. Koukám na tu mladou blondýnu bez roušky se zmalovanejma černejma očima a pusou obtáhlou růžovou rtěnkou. Koukám na tu hnědovlasou holku s krásnýma kudrnatýma vlasama. Koukám na toho feťáka, co vytahuje něco z kapsy svýho špinavýho saka. Koukám na toho slepce s bílou holí, co mě nevidí. Koukám na toho asi čtyřicetiletýho chlapa s nasazejma sluchátkama, z kterýho jsem úplně hotová, a zamýšlím se nad tím, proč jsou lidi takoví. Proč ta stará bába týrá svýho psa? Proč se ta blondýna tolik maluje? Proč si tu pusu nenamaluje radši červenou rtěnkou? Proč nemám vlasy jako ta s těma hnědýma vlasama a proč moje vlasy nevydrží ani pět minut v žádný společensky uznávaný formě? Co to vytahuje z tý kapsy ta smažka? Injekční stříkačku nebo cigáro? Nevím, ale určitě smrdí. Ještě, že musíme všichni nosit roušky. Nevadí ten smrad tý upravený blondýně před ním? Je ten slepec opravdu slepej nebo to jen jeden z těch, co ve slunečních brejlích žebrají na Karlově mostě? Možná bude i hluchej. Nevím, co si o tom myslet. Možná žebrá někde jinde. Co asi poslouchá ten pěknej chlap? Metaliku, co nesnáším, nebo Radiohead, co miluju? Myslím, že nesnáším svojí práci a radši bych se válela celej den v posteli s tím chlapem. Co bysme spolu dělali? Pustila bych mu The Cure, první album.

V 8:55 vycházím z metra v půlce Václaváku.

V 9:00 přicházím do práce.