QUIRK / QUIRKY b)

 

 

4

 

 

Na úvod dnešní statě tedy pronesu, že každou intelektuálně významnou cestu vpřed tvoří odevždycky jen a jen návraty – a doložím tohle moje sdělení několika příklady, které snad přispějí k vysvětlení onoho mého záměru spojeného se zmíněnou mou několikaměsíční snahou.

Mansion.

Korektní výslovnost tohoto slova zní poněkud jinak, já budu přesto pracovat s verzí, jež zní poněkud pofrancouzštěle mansoán – třebaže není thesaurusově/thesaurově akurátní, zní mé invenci příjemně.

Slovo samo v překladu znamená malý domek, domeček, já je používám odedávna (to jest bez ohledu na praxi Wese Andersona) ve významu pokojík nebo kamrlík, tedy přesně v tomtéž stavu, jak se s ním setkáváme v případech kajut přepážkami navzájem od sebe oddělených uvnitř břicha trupu výzkumné lodi ve filmu ŽIVOT POD VODOU, nebo naopak uvnitř jiného elementárního živlu, tedy těla přepravního letadla letícího ve filmu FRANCOUZSKÁ DEPEŠE bezvědomím noci na trase do Denveru.

 

Ale je tu ještě jeden princip mansoánu, onen ještě intelektuálně dávnější, tedy způsob, jakým se chůzí od místa k místu inscenovávala středověká jezuitská divadelní představení, například ze školních osnov známý onen MASTIČKÁŘ.

Ačkoli je tahle partie pro dnešní časy zdánlivě nepotřebně dávná, zmiňuji ji záměrně, neboť mě vede k mansoánu rejstříkové škatulky pro mne stanovujícího jedno zásadní kritérium.

Cokoli zveřejňovat znamená buď to PŘEDVÁDĚT, anebo UKAZOVAT.

První způsob je ve zdejším tuzemsku oblíbenější, ač naprosto jistě nevede (podle jezuitské tradice) nežli ke hříchu, to jest zlodějnám a kýčům, jak ještě jistě budu v příkladech zmiňovat.

 

V takovémto nastavení se nyní vrátím k úvodnímu odstavci celého tohoto textu, jímž jsem zvána do Vysokého Mýta, k inscenaci čehosi jako site specific. Který, či které, by se měl/o uskutečnit v prostorech uvnitř dvou výkladních skříní obchodu s názvem DIVADELIÉR napsaným na podélném vývěsním štítu nad nimi.

Vybavila se i vám v této souvislosti funkce všech těch nápisů na vývěsních štítech i mimo ně, jak byly k vidění ve filmu FRANCOUZSKÁ DEPEŠE?

 

5

 

Dneska se míním věnovat čemusi jako dramaturgickému popisu intervalu mezi časy zhruba 1:24:26 a 1:25:58 děje filmu NOTTING HILL (1999) – ale že ještě nemám splněn včerejší plán, tak zřejmě až v neděli.

 

Ale ještě předtím se musím navrátit ke včerejšku, abych nahradila dluh.

Spočívající v tom, že by bylo více nežli trestuhodné pokračovat v tématu mansoánů a zapřít filmy Zbigniewa Rybszynskiego (psáno polsky), tedy TANGO (1980) a IMAGINE (1986), které určitě musel vidět i Wes Anderson ještě v čase jeho studií na univerzitě v texaském Austinu, na níž v roce 1991 promoval s bakalářským titulem z filozofie.

TANGO je příběh sice jen o jednom mansoánu, do kterého však z jiných (neviděných) pokojíčků všichni odevšad, dveřmi, okny, střechou, lezou a vstupují. IMAGINE, na melodii Johna Lennona, je zase dlouhou jízdou dekorací postupně za sebou nastávajících místností. Tedy postupem, ba spíše zjevováním, známým z pozdějších filmů Wese Andersona.

Rovněž však i krádeží téhož, které se ve prospěch reklamy Komerční Banky uprostřed zdejších 90. dopustil (podezřívám) režisér JH, promovavší s titulem magistr jako absolvent scenáristiky a dramaturgie pražské FAMU v roce 1993 nebo 1994.

 

Inu, krádež je někde běžnou autorskou´metodou, zatímco jinde se pro takovéto napodobování nebo převzetí používá regulí žánru zvaného pastiš – jak ještě doložím dalším důkazem přímo kardinálním (jak říkával režisér Břetislav Pojar), a to případem jiné reklamy vykradené ve prospěch téže Komerční Banky, a to z filmu vyrobeného v Anglii roku 1999.

 

Zatímco režisér Jan Hřebejk se narodil 27. června 1967, abych osvětlila zdejší poměry, jeho vrstevník Wes Anderson 1. května 1969 v Houstonu, Texas, USA. Dneska mají za sebou zhruba tentýž počet filmů, v metrech vyjádřeno, řekla bych, že Jan Hřebejk, díky televizním realizacím, o nekonečné tisíce vteřin víc.

Úroveň jejich prvních hraných filmů (ŠAKALÍ LÉTA, 1993 – GRÁZLOVÉ, 1996), co se týče úrovně, lze zařadit na víceméně tutéž startovní čáru, zatímco v případě druhých, RUSHMORE se startovním číslem 1998 utekl číslu 1999 PELÍŠKY již o míle.

Kterými praktikami ve zdejších filmových stájích jsou způsobovány takovéto handicapy, ba přímo debakly?

 

6

 

Jak již jsem zmínila, existuje ještě jedna filmová bankovní krádež – a opět, mám dojem, prostřednictvím režiséra JH, a poznovu formou reklamního spotu ve prospěch Komerční Banky, píšu opakovaně verzálou v jejím názvu, když gramaticky by snad postačovalo i pouze s malým b.

Takže nyní přistoupím k oněm investigations, jak říkával filozof Ludwig Wittgenstein, diktuji proto, pane komisaři, do protokolu:

 

„Film NOTTING HILL byl uveden do distribuce v roce 1999, a pro zdánlivou plytkost děje, jakož i obsazením Julie Robberts, herecky známé leda tak filmovou rolí pouliční prostitutky, neslibuje víceméně žádné zásadnější estetické naděje.

Ovšem pasáž děje mezi časy 1:24:26 až 1:25:58 naopak snadno vzbudí zájem každého filmového chlípníka, kterých ovšem za déle nežli 30 roků všech promítání byste dovnitř policejního antonu nenasbírali ani do tuctu.

A jak jste správně, pane komisaři, poznamenal, to se to krade, kde nejsou kvalifikovaní diváci, tam potom ani nejsou hodnověrní svědci…

Ptal jste se mě, jak dotyčná krádež proběhla, tak tedy tak:

Na ulici, a to i pro účely filmování, jen tak snadno mansoány nenastavíte, takže metodu jízdy podél nich, jak se přepážku po přepážce za sebou jakoby zprava přidávají, přepážka, místnost, přepážka, místnost, rozumíte, nějak jako jak drát, nic, drát, nic, jako v případě skeče o kleci tamtoho pana Holzmanna.

Takže bez přesně stanovených místnosti těch mansoánů musíte na ulici metodu jízdy podél místnost něčím nahradit.

Tak si představte třeba jaro, no, jaro, co se divíte, jaro jako roční období. Protože má taky pevně stanovené hranice. Jako ty oddělující zdi, anebo přepážky. Od 21. března do 20. června. Napevno, a ani vlak přes to nejede. … A léto to má stejně tak. I podzim a zima.

A takovými místnostmi se dá kamerou projet a na ulici je všechny čtyři na jeden den natáčení naaranžovat.

Takže jsme, pane komisaři, u toho problému, na který jste se mě ještě vůbec nezeptal: předvádět, anebo ukazovat? Tak co?

Předvádět znamená to, co se dá později snadno ukrást, jelikož to to každý vidí. No, jen si vzpomeňte na toho režiséra JH, jak se nabalíkoval i na té druhé reklamě pro Komerční banku, říkám vám to s malým b, jak jí kvůli ukradené jízdy obdobími splasklo, a přitom nic filmově nového nepřidal.

Ale teď mi z rukou sundejte ta želízka, nebo se vám tady v kanceláři k tý svý hladovce ještě počůrám!“

 

 

---