Brzy

Je den mlhy

a město nahé přes tvář má závoj

tramvaje velkoměst vyzvání jako bych na svém prvním kole

zvonkem plašil milence, jež zapomněli na smrt

a všichni otírají si víčka jako po pohřbu

elektřina atomových elektráren proudí do věčných světel výkladů

neboť ty svítí i za chrámy dne tohoto

aby bylo vidět i v temnotách rána snad

a šumperským nebem létají holubi  

jež oči mají rudé jako jeřabiny

či opilci v nonstopech a hernách

které jsou v Sudetech

spolu s ruskými kasárnami a odsvěcenými kostely na každém rohu

v tak malém městě jako je Šumperk se ale ani v mlze nedá ztratit

ale naštěstí ani nalézt

a tak že jsme, je jen pouze jedna z nadějí

a tak jistoty jako jsou nádraží a čtverky v postranních uličkách

přenechávám vesnickým filosofům a bláznům

kteří mění rum na myšlenky a nadávání na Prahu

a vlaky se zpožděním jedou na Olomouc

kde je Šantovka, paneláky a baroko 

je brzy

a mé ruce jsou mi slepeckou holí

když hledám na tvém těle

jen ty Bože víš co