Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDen za dnem
Autor
R. Kedar
Roku náhle chladnou skráně,
přišla doba splácet daně
Přešlý, dříve spát se klade,
nakažen je listopadem
Kdysi život neměl háček,
když ho, ještě zelenáče,
sváděl ránem svěží rosy,
nemusel se o nic prosit
Ostré slunce smysly plete,
ukolébat dal se létem
Z kraje října prázdno vpadlo,
upnul pohled na kyvadlo
Tichý pocit zbytečnosti
vzpomínkám už láme kosti
Stále níže klesá teplota,
má před sebou měsíc života
6 názorů
Tak prisel den, kdy se tady s pochvalným písemným mrukem objevuji i já a delám z dvojice komentujících alespon trio. A stejne je to málo. Souhlasím s Markem. Pocet reakcí tedy vyvolává naopak muj mruk nespokojeného typu.
Janino, děkuju za hodnocení. Jiný rytmus je na závěr záměrný, měl tak zvýraznit bezvýchodnost situace, ať děláš, co děláš. Můžeš měnit rytmus, můžeš lacině rýmovat, ale nepomůže to, konec je daný. To že má rok na konci listopadu pouhý měsíc života a nic s tím nenadělá, byla naopak první myšlenka a hned jsem si vzpomněl na svého dědu na LDN, který to měl podobně. Z toho vznikla celá báseň. Jiná věc je, jak se mi tento záměr podařilo nakonec vyjádřit a jak to kdo vnímá.
Marku, děkuju za zastavení a za maximálně pozitivní odezvu. K tvému dodatku: Jedná věc je načasování. Před prodlouženým víkendem za krásného počasí... Myslím že spousta lidí má na práci jiné věci, než číst díla na Písmáku. Jiná věc je ta, že pro spoustu uživatelů můžu být "devalvovaný" svojí předchozí tvorbou, tak má dílka ani nečtou, to je samozřejmě legitimní. Dalším možným důvodem (a to je moje chyba), že nejsem interaktivní, tak jak bych třeba i chtěl být. Kolikrát si říkám, že si udělám chvilku, začtu se do děl a nějak se k nim vyjádřím, ale málo kdy mi to vyjde. A samozřejmě, jak se do lesa volá...
Já bych si tady dovolila naopak pochválit rýmy, které nejsou běžné a opotřebované. Jediné místo, u kterého připouštím jistou "říkankovitost", je bohužel závěr, který na mě působí rozpačitě (autor to potřeboval nějak uzavřít a ta snaha je tam příliš znát). Rým "teplota - života" není zrovna nápaditý a navíc poslední dvojverší vybočuje ze zbytku i rytmicky (jiným počtem slabik). Škoda.
A jen ještě dodám - že lituji, že u takto pro mě výborného díla nevidím více komentářů. Třeba i negativních. Ale jsem přesvědčen, že nejsem sám, koho má potenciál oslovit...
Líbí se mi, jak Tvé verše plynou. I kontrast mezi až říkankovým rýmem - a mrazivým silným sdělením. Třeba jak "ppocit zbytečnosti láme kosti vzpomínkám". Tohle dílo cením osobně velmi vysoko.