šust listu

hle

šustem listu

ze mě je zděšená

od loňských vánoc jsem se skrýval

a ač se snažím býti vesel

když vidím padat listů příval

tuším rok s rokem se zas sešel

mé básně teď jen vítr zpívá

podzimní pole neoraná

honba teď zvěře začne divá

ať padne orel nebo panna

dobrý den

už jsem zase přišel

jak zlý sen

když chceš sečíst čísel

z nichž se mé jméno skládá

nejde ti spát

a rozum těla zrada

musíš to vzdát ctihodný písmáku

co kdysi teroristou liter byl /bil

padá z těch zobáků klíč ke všem kýčům zbyl /zbil

zbytečná písmena se tu do věčnosti hromadí

zatím co se zvracím/ztrácím

v jádře

a tonu