Řetěz moci Irián 37.díl

Řetěz moci Irián 37. díl

Ren:

Otec tohle celé začal? „Jak mohl vědět, že to budu potřebovat?“ Nerik se otočil, když vystoupal na poslední schod. Čekal, až vylezu za ním. „Myslím, že to věděl z věštby. Vždycky o vás mluvil s úsměvem na tváři a přitom pomáhal opracovat kámen po kameni. Nikdo přesně nevěděl důvod, ale jak paní Helen porodila bylo to všem jasné. Je to na ochranu jeho nástupce. Celé to bylo vybudováno pro vás. Tudy můj pane.“ Podal mi ruku, abych nespadl.

Já nejsem ten, za koho mě považují. Nikdy jsem si nepřipadal nijak výjimečný a nebo speciální. Svěsím hlavu, abych zakryl lítost a neschopnost. „Myslel jsem, že vás to potěší,  místo toho se tváříte jako hromádka neštěstí.“ Nerik se na mě otočil a přitom se konečky prstů dotýkal zdí. „Vidíte. Tady.“ Přejel po nápisu.

Přečtu písmenko za písmenkem  R E N. „Pamatuju si na den, kdy se budovala tato chodba. Pan Kreán pořád o něčem přemýšlel. Nesoustředil se na práci jako jindy a duchem nepřítomen ryl do tohoto místa čáru za čárou. Konečně to dokončil a vykřikl. Můj syn se bude jmenovat Ren. To byl den, kdy jsme se dozvěděli, že se brzo narodíte. Do té doby to střežili jako tajemství. Nikdy jsem ho neviděl, tak šťastného. Po vašem narození se práce na chvíli zastavila, než nás svolal a naopak na  tunelu vše urychlil. Za chvíli budeme na místě.“ Nerik se s nelibostí podíval na můj oteklý kotník a podepřel mě. „Já za to nestojím.“ Řekl jsem si to spíš pro sebe, ale Nerik to slyšel a na nepatrnou chvíli se zastavil. Zřejmě chtěl něco říct, ale nakonec si to rozmyslel a s jeho pomocí jsme se dostali na konec tunelu.

Vchod byl opět skrytý. Vypadalo to jako skála. Hrubě opracovaná, tak aby si každý myslel, že to nikam nevede. Opravdu si s tím dali práci a nezanechali nic náhodě. Vlastně i to poházené nářadí na začátku mělo odradit k tomu, aby se někdo vydal dovnitř. Docela to do sebe zapadalo. Nerik vyndal z kapsy klíč. Nikde nebylo poznat ani náznak kliky nebo klíčové dírky. „Jen hrstka vybraných lidí má klíč a vědí, kam ho dát.“ Řekl a z boku vyndal jeden malý kámen. Vůbec by mě to nenapadlo. Zámek cvaknul a otevřeli se dveře naproti pokryté skalnatými výběžky. „Až po vás.“ Nerik mě pustil před sebe a já vstoupil do jeskyně. „Kde to jsme?“ Řekl jsem a ozvěna tu větu opakovala. Pochodně lemovali cestu za světlem. „Za horským hřebenem. Sem se nikdo neodváží. Cesta po povrchu znamená smrt, ale nikoho by nenapadlo hledat takový tunel pod zemí.“ Pokračoval jsem dopředu, kde bylo vidět jasné světlo. Zastíním si oči rukou, kdy mě oslepovalo vycházející slunce.

Ze stínu vyšel muž zakrytý šedou tunikou. Zvědavé oči, které jediné byli vidět si mě prohlíželi od hlavy, až k zaprášeným botám.  Tohle místo bylo samé překvapení. „Pane Neriku! Vítejte zpátky. Během hlídky se nic zvláštního nestalo.“Hlásil a mě se podlomil kotník. Slyšitelně v něm křuplo a já skoro upadl, když mě muž v tunice zachytil. „Pane Rene! Rychle Koriene vezmi ho z druhé strany. Musí se na to podívat Ril.“  Syknul jsem bolestí při každém špatném pohybu. Podepřen dvěma muži jsem se cítil ještě víc k ničemu, než obvykle. Nevšímám si zvědavých očí kolemjdoucích ani toho, kde jsem. Jako by celý svět potemněl a já se nacházel ve středu nicoty. Možná je dobře, že se Ziel stane pánem města. Čím víc jsem byl sám, tím víc se do mě vkrádali pochyby a nejistota. Bylo to poprvé, kdy se cítím opuštěný a nechtěný kamkoliv příjdu. Se mnou přicházela bída a utrpení, které mě bodalo v hrudi za každý život, který Ziel kvůli mě zničil. Z toho smutku jsem se skoro zbláznil, když mi nějaký muž položil ruku na hlavu.

Nevím, kdo to byl, ale vléval do mě novou energii a zaplašil černé myšlenky. „Položte ho a odejděte.“ Přikázal, ale Nerik zůstal stát u dveří. „Musím ho střežit na každém kroku.“ Dodal, ale proti tomuto muži nemohl vyhrát. „Pokud neodejdeš nebudu ho léčit.“ Muž vypadal přísně a mluvil velice tvrdě. „To nemůžeš!“ Muž zarazil Nerika, než stihl říct cokoliv dalšího.        

 https://povidkyodkat.blogspot.com/