QUIRK / QUIRKY h)

 

 

18

 

Definice vznikají trpělivým porovnáváním.

 

V jistém ohledu je takový postup poněkud quirkly. Podivínský – například.

Nepřiměřenost, nepřirozenost, pošetilost jsou jiná slova, která částmi jejich významů přináležejí k takovéto posmívané praxi.

Pro sdělnost, případně srozumitelnost, předchozího posloužím příkladem.

 

Posledních pár dnů, když jsem si od psaní vzala dovolenou, jsem párkrát k přesunům použila i vlaky. Takže onehdy v úterý se mi na perónu zastávky Ostrava-Stodolní, když mě míjela vjíždějící souprava, přihodilo následné.

České dráhy v posledních čase šetří jen a jen na nepravých položkách, a tak nasazují do souprav výletních vlaků už víceméně vyježděné vagóny, které na konci 60. let minulého století sloužily coby rychlíkové. Přesto mě překvapilo, že za mě míjejícím oknem jsem spatřila s pocitem jako ve snu vysvícený vnitřek kupé se šesti ostře červeně potaženými sedačkami, navíc ještě vypulírovanými bílými erárními textilními ubrousky položenými na opěrce hlavy každé z nich. Všechno vzápětí vysvětlila veliká litera čísla 1, která na tmavé stěně vagónu pozůstala z tamtěch dávných lepších časů.

Přes zdivení jsem nemeškala a vyrazila za příslušnou paní průvodčí vystoupivší opodál. Po otázce, k čemu je dělníkům a výletníkům ponejvíce s batohy, zablácenými botami a holemi takový luxus, jsem se dozvěděla, že tahle kupé obvykle jezdívají prázdná, když ona sama neví proč.

O dva dny později, když se mi přihodilo totéž, jsem se už ani neptala.

 

Samo tohle téma nepatřičnosti funkce a účelu mi pár příštích dnů připadalo jeho výsledným bizarním nádechem quirkové, třebaže žádná dokládající či stvrzující související analogie se mi nehodlala co nejvíce samovolně vybavit. Teprve až jsem si uvědomila vizuální vazbu na příběh z prostředí koloritu železnic indických, jak jej ilustruje pouť atmosférou filmu DARJEELING LIMITED, svedla jsem poprvé žánru mnou zvanému quirk stanovit alespoň jakousi provizorně vymezující limitu.

Že co je quirk ve smyslu žánrovém, se od oné dílčí jen halabala příhody bezděčně poskytované skutečností liší zejména coby až utkvěle záměrně organizovaný příběh. Prezentující se třeba namísto jen pouhé napjatosti přepjatostí v každém coulu přehánějící artistnosti. Pro kvalifikovaného percipienta, ač propletený, však dešifrovatelný asociačně kauzální odvozovací řetězec. Přitom divácky čímsi víceméně přehledný – aniž by jej právě tato se vbízející, a až se podbízející, okolnost činila kýčem.

 

19

 

Málem na konci filmu, zhruba od času 1:15:00, projíždí před kamerou dlouhá řada kulisovitých interiérů vlakových kupé manifestujících se jako vehikl prožitků osvícení obdobných výsledkům iniciačních putování Indií.

Jednotlivá kupé, oddělená od sebe těsnými příčkami, jsou dodatečnými citacemi dílčích prostředí, která jsme viděli ve filmu, včetně týchž osob vystupujících jako postavy v nich předtím. Podivný orloj s nekonečně dlouhým podélným ciferníkem. Že by připomínka pocitu kohosi, jistého francouzského filozofa(?), že vlak je zejména prostředek určený ke snění.

A že pravé snění pospolu s nekonečně plynoucími dálkami jsou oním teple důvěrně známým rodivým prostředím, z něhož se vyvozují myšlenky...

 

Včera odpoledne jsem si už po mnohokráté pustila DARJEELING LIMITED – no, a pohledem skrze limity mého současného síta quirkové systematiky jej na více než mnoha místech vlastně uviděla poprvé.

Mé divácké prozření nastalo zejména proto, že jsem si předtím kdesi zcela náhodou přečetla, že Natalie Portmanová, protagonistka souvisejícího předfilmu HOTEL CHEVALIER, prý potom kvůli jedinému záběru dlouhému zhruba 5 vteřin, jenž by se býval byl v českých poměrech odbyl ve výrobní hale na barrandovském kopci za 15 minut, odjela do Indie, zde za 1 den potřebné natočila v kulise vlakového kupé připomínajícího interiér hotelového pokoje – a aniž se byla v ději Darjeelingu sebeméně mihla, se pak pod nějakým hlubším vlivem po Indii příští 3 měsíce toulala.

No, a já tak, kromě jiných poučností, možná zazřela skrze náznak quirku železniční scény útržek ohromujícího podobenství o životě jako výsledku smyslů jednání, dokonce prostřednictví vlakových kupé jako mansoánů.

To poslední sice není české slovo, ale doufám, že mě za takovéto zneužití Natalie Portmanová spolu s Wesem Andersonem odkudsi z civilizace oni vyhrožovat nebudou – jak se mi dneska ráno kvůli mému zájmu přihodilo ze směru jisté zdejší módní návrhářky v důsledku mého dotazu, zdali část exemplářů její kolekce nevykazuje očividnou tendenčnost ke quirku.

 

Iveta Rousová To není/nebyl žánr quirk?

Ivana Kaňovská Iveta Rousová to byla moje disertační prace!

Iveta Rousová Ivana Kaňovská V níž ovšem žánr quirk zmíněn nebyl, třebaže obrázek by jeho možnost až zas tak nevylučoval.

 

Hledáte něco, co neexistuje

 

20

 

„Dobrý den, prosil bych sklenici mléka s kakaem,“

 

Tato část dialogu pronášeného do telefonního sluchátka neohrabanou emigrantskou francouzštinou ještě hned v první půlminutě děje pouhého předfilmu s názvem HOTEL CHEVALIER nám usnadňuje seznámení s realitou interiéru hotelového pokoje, jež kromě možnosti navazujícího letmého pousmání běžnému divákovi zdánlivě nenabízí už nadto nic.

Ale co kdyby se jednalo o víc – dejme tomu o návod, nebo prozatím stále jen dílčí indicii, dokonce v jediném jednom záběru, byť s báječně zkomponovaným režijním řešením mizanscény, jež si zaslouží nejméně popisu?

 

Obraz je v typicky andersonovské kompozici rozdělen svislou středovou těžnicí na dvě poloviny. V té levé je nejpatrnějším motivem obrazovka televizoru citující záběr z jakéhosi zpravodajského nebo publicistického pořadu, které jsme zvyklí používat jen jako bezděčnou výplň naší individuální samoty. Třebaže tentokrát zprostředkovává dvě postavy ležící na zádech pod celtou nebo vojenskou dekou, zpod níž jim čouhají čtyři od kotníků bosé nohy. Oběti exhumované z hromadného hrobu? Nebo jen výřad bilance běžné vojenské šarvátky, jejíž zobrazení jako čehosi opravdového nikoho vlastně nezajímá. Zobrazování, aniž by bylo přijímáno jako zobrazované, není to stav krapet bizarní, čili opět quirk?

Vždyť svědkem této situace, jakoby patřící do kupé předešle popsaného vlakového panoptika, aniž ji sleduje jejich nositel vleže čtoucí noviny, jsou bosé konce dvou nohou s prsty stejně ztopořeně mrtvě vzhůru, obnažené od kolen vykasaných nohavic oranžového pyžama.

Což je, mimochodem, barva, jejíž symbolika by v tomto protoindickém i vězeňském kontextu hotelového pokoje rovněž stála za zmínku.

 

Quirk jako cosi bizarního – a co by mohlo být více, nežli průběh scény postupné jízdy interiéry následných kupé jedoucího vlaku ve filmu DARJEELING LIMITED, v podkresu podlepené baladičností písničky PLAY WITH FIRE Rolling Stones, tedy skupiny se zcela neduchovní pověstí, pocitově však připomínající divákovi melodičnost sitár: jedním z těchto vlakových kupé zpomaleného rychlíku do věčnosti je i imitovaný vnitřek domorodé indické chýše se zdmi naplácanými předstíranou autenticky hliněnou modrou omítkou.

 

Raděj si dávej bacha, kam šlapeš, holka...

 

 

---