Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seFekaligrafie
Šlápl jsem nohou
(docela)
do hovna ve stínu kostela.
Hovno se na botu nalepilo;
proč jsi mě, štěstí, opustilo?
Vztekám se sám, a sakruji,
o kostel botu si pucuji.
Zas čistý jsem (má duše taky),
jen na zdi bílé jak lilium
svérázné nahnědlé Te Deum
(na první pohled jen klikyháky).
6 názorů
Připomíná mi to Odpoutaného Prométhea. Ale do mistrova výrazu ještě něco schází. Ironie dobrá. Posílám tip
nedivím se že toto ironické dílo nebylo oceněno, jak vidno tři řádky vypoví víc než celý román a takových vzpomínek a námětů k rozhovoru a to v pouhých třech řádcích, kdyby to jen věděli lidé dřívějška, proč se jen Tolstoj námahal s Vojnou a mírem na 1500 stranách, když mu stačily pouhé tři řádky, nebo tak slavná bible, opět tolik stránek a přitom stačí jen tři řádky k vyjádření myšlenky a nastínění pocitů, proto i tento text nemůže být vůbec doceněn, už po třech řádcích jsem se úplně ztratil a moje soustředění se zcela vypařilo, neboť je to příliš dlouhý text, takže bohužel, ale texty, které mají od čtyř řádků, na ty se zkrátka nejde soustředit, kvůli jejich jejich enormní délce, která je natolik dlouhá, počítal jsem snad až ke čtyřem, nebo kam, ale tento text je snad nekonečný, sahá daleko, daleko za fenomenální tři řádky a to se opravdu už nedá spočítat, natož to vůbec číst
:D
Kolektiv Lidových Vypravěčů
18. 11. 2022Text mi diktoval sám Hospodin, který chtěl písmáky naučit pokoře, a je tedy naprosto nepřípustné na něm cokoliv měnit.