Vymknou

Nízko jsou mraky je šedé ráno

a kouř ten vítr v copánky splétá

saze je každá jen černou vranou

z komínů vzhůru jich tisíc vzlétá.

Vychází slunce bolí mne oči

na tváři dvě jsou zamrzlé louže

a noc se s námi pomalu loučí

polibek na rtech po ledu klouže.

Jak ostří meče je a horký též

bojím se dozvědět čím chutná snad

že mne svým jazykem jak vlka probodneš 

a já jen vydechnu naposled pak.

Hoří ti plamínek toužení pod víčky

šeptáš mi zblízka tak, že nejde blíž

to svítí hvězdami tvé sivé zorničky     

a ticho těžké je za Kristův kříž.  

A ke mši zazvoní koně tam na polích

kopyty rozezní půdu jak zvon

vymknou se vteřiny věčnosti z otěží

nebe se mění jak chameleon.