Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pozor! Možná už hoří zápalná šňůra!

02. 12. 2022
0
0
176
Autor
smilan

Tento text je odpovědí všem posměvačům, pochybovačům, ale také všem upřímně se ptajícím na otázku, proč není vidět žádné vnější znaky toho, že Světlo zvítězí? Že naše země je obklopena armádou Světla, co znamená blízké vítězství Boží Vůle. Jak je možné, že nic z toho fyzicky nevidíme?

Odpověď je jednoduchá. Protože se to stane náhle, zvečeře do rána a z hodiny na hodinu. Náš svět bude v jediném momentě překlopen do nové reality Světla. Aby ale mohlo k tomu dojít, je třeba provést rozsáhlé přípravy. A příroda i celý okolní vesmír se nacházejí v intenzivním stadiu příprav.

Abychom toto dění lépe pochopili, ukažme si to na názorném příkladu. Podívejme se do středověku a představme si hrad loupeživých rytířů, kteří pustoší okolní kraj. A protože pustošení, vraždění a okrádání je už příliš mnoho, je potřeba s tím něco udělat.

Z tohoto důvodu byla postavena armáda, jejímž úkolem je jednou provždy skončit s řáděním loupeživých rytířů. Armáda přitáhla k jejich hradu a obklíčila ho. Hrad je však mimořádně opevněn a přímý útok na něj by znamenal obrovské ztráty útočníků a minimální ztráty obránců.

Proto byla vymyšlena jiná taktika. Spočívala v tom, že do nedalekého lesa v blízkosti hradu přijela skupina horníků, kteří začali kopat jámu, a z jámy začali razit štolu směrem k hradbám. Šlo o práci těžkou, manuálně i časově náročnou, avšak probíhající systematicky den za dnem. A přestože z hradeb nebylo vidět absolutně nic, absolutně žádný pohyb, pod zemí se kousek po kousku přibližovala k hradbám podzemní chodba.

Protože hrad měl svou vlastní studnu a velké množství potravy v zásobárnách, mnozí jeho obyvatelé viděli v nečinném, dlouhodobém obléhání nemohoucnost obléhajících. Jen někteří měli vnitřní tušení, že se něco děje, a že se to pro společenství loupeživých rytířů nevyvíjí dobře. Toto neblahé tušení se však nedalo nijak dokázat, protože navenek vypadalo všechno neměnně a viditelně se absolutně nic nedělo.

Ale jen do chvíle, kdy se horníci podkopali pod hradby. Pod hradbami vyhloubili rozsáhlou komoru a do ní nanosili sudy se střelným prachem. Od sudů natáhli přes chodbu dlouhou zápalnou šňůru a zapálili ji.

Krátce před zapálením šňůry začal fingovaný útok na opačné straně hradeb, aby byla pozornost obránců odvedena opačným směrem. Zatím zápalná šňůra hořela a oheň se pomalu přibližoval k sudem s výbušninou.

A náhle došlo k výbuchu! Hradby se zřítily a přes průlom v hradbách byl okamžitě zahájen útok. Hrad loupežných rytířů byl dobyt a jeho obyvatelé vydáni do rukou spravedlnosti.

No a něco velmi podobného probíhá také na naší planetě. také naši Zemi lze přirovnat k hradu loupeživých rytířů, drancujících a pustošících vše kolem sebe. Také naše země je obklopena mocnými a nedobytnými hradbami, vybudovanými chladnou rozumovou racionalitou a materialismem.

Pyšně stojí lidstvo na těchto hradbách a posměšně se z nich vysmívá všemu duchovnímu. Za hradbami si žije podle svých vlastních zákonů a ve své vlastní nemravnosti. Země se změnila na jednu velkou Sodomu a Gomoru, kde se věci morálně nenormální stávají postupně normálními. Kde se rozmáhá lež, pokrytectví, podvod, bezohlednost, nenávist, zloba, nečistota, nespravedlnost a mnoho jiných nectností od výmyslu světa. Tento styl života však lidstvo vzdaluje od skutečného štěstí a jejich bytí je naplněno duševní prázdnotou, duševní malostí, nedůvěrou, bezvýchodností, strachem, zoufalstvím, depresemi a obavami.

Ve snaze pomoci lidem v jejich situaci byli z vysokých sfér Ducha i přímo od Boha posláni poslové, aby ukázali pozemšťanům, jakým způsobem je potřeba správně žít, aby dosáhli pravého štěstí a naplnění ve svém pozemském i nadpozemském bytí. Proroci, Syn Boží i Syn Člověka se snažili nasměrovat lidstvo na cestu dobra, spravedlnosti, dodržování vnitřní čistoty a úcty k bližním. Jejich učení a výstrahy však nepřivodily zásadní změnu. Lidstvo dále žilo ve své nemravnosti a rozumové pýše. Dále pyšně, vzpurně a odbojně hledělo z hradeb, vybudovaných na racionalitě rozumu, stojící proti všemu duchovnímu.

Proto je dnes toto loupežné, do sebe zahleděné, a od Ducha a jeho hodnot odvrácené pozemské město obklopeno armádou Světla! Ale lidé, slepí ve svém materialismu, ateismu a rozumové racionalitě nevnímají a nevyciťují, že trpělivost Boží již vypršela. Že se blíží konec všeho jejich dosavadního zločinného jednání, stojícího proti zákonům Páně a proti jeho Vůli. Že se blíží konec lidské nemorální svévolnosti, který byl předpovídán dávnými proroky i Synem Božím.

Nemnozí začínají tušit, že v tichu a ve skrytosti se připravuje něco vážného a zásadního. Ale většina netuší, nevnímá a nevidí absolutně nic.

Avšak kopání onoho pomyslného, skrytého podzemního tunelu k nedobytným hradbám lidské rozumové racionality už dávno začalo! A přestože nic nevidět, každým dnem, každou hodinou a každou minutou je tato chodba stále blíže k hradbám.

A možná už je pod hradbami! Možná se už pod nimi hloubí rozsáhlá podzemní komora! Možná se již v této komoře shromažďují pomyslné sudy se střelným prachem! A možná už hoří zápalná šňůra!

Navenek nic nevidět, ale všechny síly vesmíru a přírody usilovně pracují na bezprecedentním přeformátování planety Země. Všechno se cílevědomě připravuje na velký den „D“ a klíčovou hodinu „H“.

A pak se ozve pomyslný obrovský výbuch, který na prach rozmetá nedobytné hradby lidské rozumové racionality, odtrženy od Boha a Ducha. Realita Světla vtrhne neočekávaně jako lavina do duší lidí! Z noci na ráno a z hodiny na hodinu bude vše překlopeno do hodnotového systému Světla, co vyvolá zhroucení rozumové, materialistické a ateistické konstrukce světa.

No a na každém jednotlivém člověku bude záležet, zda to vnitřně ustojí, nebo neustojí. Zda to vnitřně zvládne, nebo nezvládne. Zda jeho vnitřní život bude na základě předchozí duchovní přípravy schopen snést přímou konfrontaci s hodnotovým systémem Ducha, nebo tuto konfrontaci nesnese kvůli svému materialismu, ateismu a rozumové racionalitě, vzdálené od všeho duchovního.

Aby to člověk ustál, musí být duchovně připraven. Je to velmi podobné, jako při otužování. Otužilec se vykoupe v lednové vodě a nic se mu nestane, protože tomu předcházelo období postupného otužování. Obyčejný člověk, bez této přípravy, musí po koupeli v lednové vodě minimálně nastydnout, nebo těžce onemocnět, zda dokonce zemřít, protože bez předchozí přípravy, neboli bez postupného otužování to představuje pro jeho organismus příliš velký šok.

A žel, podobnému šoku, který nemusí zvládnout, budou vystaveni lidé, kteří se ještě dnes všemu vysmívají ze zdánlivě pevných hradeb svého materialismu a své rozumovosti. Kteří se vysmívají a zpochybňují všechny výstrahy, mluvící o nesmírné duchovní vážnosti doby a o blízkém vítězství hodnotového systému Světla, Boha a Ducha.

Toto dění předpověděl prorok Izajáš již před staletími a vyjádřil ho slovy:

„Protože jste opovrhli tímto Slovem
a spoléháte se na útlak a převrácenost
a o ně se opíráte,
proto vám tato nepravost
bude jako hrozící trhlina
ve zdánlivě nedostupné hradbě,
která se zhroutí náhle, neočekávaně
a bude rozbitá jako když někdo roztříská hliněný hrnec,
nemilosrdně a napadrť,
že se po rozbití nenajde ani jen střípek,
kterým by se dalo přenést ohně z pahřeby
nebo nabrat vody z louže.“

Ale i když je situace mimořádně vážná, je potřeba na druhé straně zdůraznit, že nikdy dosud nebylo Světlo a jeho pomoci tak blízko země jako dnes, co znamená, že každému dobrému chtění, každé snaze o zachovávání čistoty vlastního nitra, každé snaze o spravedlnost, čestnost, úctu a lásku k bližním, každé snaze o hledání Pravdy Boží se v současnosti dostává obrovské světlé pomoci a podpory, která může takového jedince dosud nevídaným způsobem duchovně povznést na jeho osobní cestě ke Světlu. Světlo dokáže v dnešní době každého duchovně usilujícího člověka neuvěřitelně pozvednout, avšak prvotní podnět a prvotní silný impuls vydat se na cestu k dobru a k Bohu musí vyjít z něho samého. V tomto spočívá obrovská naděje pro úplně všechny lidi, ať již jsou jacíkoli.

O to větší a trestuhodnější je však duchovní nečinnost všech, kteří nevyužijí této výjimečné a největší příležitosti v celém svém dosavadním bytí. To se bude rovnat naprosté životní prohře. K prohře základního práva na další vědomou existenci ve stvoření.

Přestože dnes žijeme v době, která naši osobnost i naše vědomí maximálně strhává k nejrůznějším materiálním problémům života kolem nás, z duchovního hlediska je vše druhořadé, protože prvořadé je pouze naše duchovní probuzení a náš duchovní vzestup. Jedině o to nyní ve skutečnosti jde, neboť právě toto je otázkou života a smrti. Ne života a smrti našeho těla, ale naší duše a celé naší osobnosti, kterou můžeme definitivně ztratit, co se rovná věčnému zatracení.

A zcela na závěr je třeba ještě zdůraznit, že není vůbec pravda, že příznaky blížícího se velkého vítězství Světla na zemi nelze vidět i fyzicky a materiálně. Vzpomeňme jen jeden z těchto příznaků. Je uveden ve „Zjevení Jana“, tedy v Apokalypse. Podle něj může lidstvo i materiálně a fyzicky poznat, že nastala plnost času a přiblížila se doba velkého vítězství Světla.

Ten čas a tu dobu poznáme podle toho, že temná šelma bude nutit všechny lidi, malé i velké, bohaté i chudé, aby přijali její znak na svou ruku, protože bez tohoto znaku a potvrzení o jeho přijetí, nebudou moci lidé ani kupovat, ani prodávat, ani chodit k lékaři, ani normálně žít.

Přesně toto, co je zmíněno v Apokalypse, jsme všichni nedávno prožili při pandemii a s pandemií spojeným nátlakem na očkování. Toto je jeden z nepřehlédnutelných znaků plnosti času a blížícího se vítězství Světla, který nemohou přehlédnout dokonce ani materialisté. Tento znak znamená, že doba je již tak nesmírně vážná, že veškerý čas, co nám ještě zbývá, by měl být s celou silou využit na naše duchovní probuzení a na náš duchovní vzestup, bez něhož nebude možné obstát v nové, přicházející realitě Světla. V ní může obstát jen člověk ducha, srdce, citu a čistého nitra. Jen člověk, který se snaží žít v harmonii a úctě k bližním do takové míry, že se jim snaží neublížit a neukřivdit ani ve svých myšlenkách.

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru