Bylo, nebylo. Žila jednou jedna žena(samozřejmě, že jich žilo víc). Jmenovala se Esmelinda. Bydlela v útulné chaloupce se svojí kmotrou Elou. Bohužel Esmelindu, když byla malé dítě, postihla nehoda. Byla s rodiči na výletě v Černobylu a jako na potvoru byla zasažena uniklou radiací. Její rodiče to bohužel nepřežili. Esmelinda jako zázrakem vyvázla s menšími poškozeními. Je slepá, nahluchlá, nemá chuť a je úplně blbá. Za třicet let svého života se již naučila se svým handicapem žít. Užívá si života, jak to jen jde, a hledá svoji životní lásku.

         Jednoho dne si hrála s dětmi z vedlejší vesnice na slepou bábu. Děti jí pořádně zavázaly oči, aby nepodváděla. Esmelinda se musela řídit šestým smyslem. Pekelně se soustředila a rozběhla se za jedním zřetelným zvukem. Byla to však jenom veverka a Esmelinda narazila hlavou přímo do stromu. Děti si myslely, že je mrtvá. Všechny rychle utekly, ale určitě neutíkaly pro pomoc. Najednou se znenadání vynořil z lesa muž na bujném oři. Seskočil a začal Esmelindě poskytovat první pomoc. Masáž srdce mu nebyla nepříjemná. Esmelinda otevřela svoje slepá kukadla a zašeptala:

„Děkuji ti! Řekni mi prosím svoje jméno, ať znám svého zachránce.“

„Jmenuji se José a musím se ti s něčím svěřit. Hned jak jsem tě spatřil, tak jsem se do tebe zamiloval..“

„Ach!“

Ty jsi tak šlechetný. Já tě také miluji!“

„Ach Esmelindo!“

„Ach José!“

Byla to láska na první „pohled“. José odvezl Esmelindu domů a slíbil jí, že se zítra opět setkají u lesa.

„Ach Elo, já jsem tak zamilovaná,“ rozplývala se Esmelinda.

„Jmenuje se José a je to nejlepší muž na světě.“

„Konečně se na tebe dítě usmálo štěstí. Chosé je jeden z nejbohatších mládenců v okolí.“

„Je galantní, chytrý, určitě krásný a dokonce i bohatý. Elo, já se chci vdávat a chci dělat děti!“

V noci nemohla Esmelinda zamhouřit svoje slepá očka. Když už konečně usnula, zdál se jí podivný sen. V tomto snu se jí zjevila její matka a povídala:

„Jdi za svým štěstím dcero, ale dávej pozor, komu dáš své srdce.“

Dalšího dne se Esmelinda setkala s Josém u lesa přesně tak, jak se domluvili. Prožili spolu krásné odpoledne plné romantických okamžiků.

„Jé, veverka! Podívej, jak je roztomilá.“ volal romantikou nabuzený José.

         V té době šla Ela do města. Nikdo nemohl tušit, že Ela je zlá intrikánka. Šinula si to přímo k sídlu Chosého rodiny. Věděla, že Chosého matka Chorchína by jistě nenechala chodit svého syna s nemajetnou slepou dívkou. Ela si smluvila schůzku s Chorchínou a barvitě jí vylíčila situaci.

„Ta čubka! Mého synáčka se jí zachtělo. Chosé, ihned se dostav do obývacího pokoje!“

Chosé naklusal a zmateně se ptal:

„Co se děje, mamá?“

Matka  Chosého seřvala jak koně.

„Jak jsi jen mohl? Vždyť jsi zasnouben s Drezínou.“

„Ale já jsem nikdy v životě žádnou Esmelindu neviděl.“

„Nevymlouvej se! Jsi stejnej kurevník jako tvůj otec.“

„Mamá, nebuď vulgární. Není to pravda.“  

„Elo, jak mi to vysvětlíte?“

„Musí to být pravda. Ale teď má mít s Chosém rande u lesa. Jak to, že jste tady?

„Vždyť jsem říkal, že žádnou Esmelindu neznám.“

Chorchína nechala Elu vyhnat z jejich sídla. Od téhle potyčky byl Chosé pořád celý nesvůj. Chtěl poznat tu dívku, o které Ela vyprávěla. Vydal se tedy k lesu. Chvíli šmíroval ve křoví. Pak vyrazil a jednou ranou srazil Josého k zemi. José ležel na zemi v bezvědomí a tak mohl Chosé zatím hučet do Esmelindy.

„Jsi krásná Esmelindo. Byl jsem zasažen střelou Amorovou.“

„Kdo jsi? A kde je José?“

„Jmenuji se Chosé a chci s tebou strávit zbytek života.“

„Jak Chosé? Ty jsi Josého bratr?“

„Ne. Já jsem zazobanej Chosé a on je pasák koní José.“

„Aha.“

Esmelindu teď čekalo nelehké rozhodování mezi boháčem a pasákem koní. Vše si důkladně promyslela a až za pět sekund vykřikla:

„Jsem jen tvá Chosé!“

Chosé si odvedl Esmelindu do jejich domu. Chorchína sice protestovala, ale Chosé jí usadil. Zrušil zasnoubení s Drezínou a mohli s Esmelindou šťastně žít až do smrti.

Ale co se nestalo. José se probral z bezvědomí a zatoužil po pomstě. Už mu nezáleželo na vlastním životě. Chtěl jenom vyrvat srdce z těla tomu šmejdovi, který mu ukradl lásku. Nemohl to však vykonat sám, proto se spojil s Drezínou. Drezína také toužila po pomstě. Proto souhlasila s Josého plánem. Byl to velmi krutý a brutální plán. Na stupnici krutosti od jedné do pěti by měl jasnou „pětapůlku“. Vše bylo naplánováno na oslavu zasnoubení Esmelindy a Chosého.

Na oslavě se sešla smetánka z širokého okolí. Všichni si připili na zdraví snoubenců a pořádně se nadlábli. Drezínin plán spočíval v nalití co nejvíce alkoholu do Chosého aby musel brzy na WC. José zatím na pánských toaletách připravil past s velkým P. Pak přišla ona vytoužená chvíle pomsty. Chosé se vypravil na záchod. Přistoupil k mušli, vyndal nádobíčko, ale protože byl přiopilý, nevšiml si pasti uvnitř mušle. Šmik! Desetina vteřiny a z Chosého byl eunuch. To ovšem Esmelinda nemohla přenést přes své srdce a Chosého opustila. Nemohla se však vrátit k Josému. Nikdy by mu nemohla odpustit to, co udělal. Nešťastná Esmelinda seděla na kašně na náměstí a ronila slzy. V tom šla okolo Drezína a sedla si vedle Esmelindy. Obě již měly špatné zkušenosti s muži a to je spojovalo. Znenadání mezi nimi přeskočila jiskra a zamilovaly se do sebe. A žily spolu šťastně až do smrti.