Lindiny vánoce

Linda se procházela podvečerní ulicí, před svátkem Štědré Vánočky, blížilo se k polednímu a smrákalo se, neboť zimní dny jsou krátké. Linda se prohlížela ve výloze, jak ji to sluší v zimním kabátku. ALE nebyla jediná kdo ji spatřil ve výloze, nad její krásou roztouženě vzplál za šera i syn rabiho Wichtelmanna - Himl Hergot.

"Poslouchají, zrovna jsem si všim' jejich," nastala chvíle matného přemýšlení, "půvabu. Řekl jsem si, že by se mnou měli chodit." Linda nemohla uvěřit svým do tmy se nořícím očím, naštěstí se rožnuly lampy.

"Poslouchej ty jelito! Já jsem dcera slavnýho detektiva Vrtišky, tak si vem couvák a ber to zkratkou."

"Pff, však za mnou sama přijdou..."

Ale to už Linda zakroutila očima a zmizela do tmy mezi dvěma lampami,... než se znovu vynořila ve světle. 'Co to bylo za vykuka?' pomyslela si Linda, zatímco kolem projížděla zmrzlinářská dodávka Eskymáků. Himl se též vydal domů, ale Lindu vyhnat z hlavy nemohl. Ano, muži jsou už od dob pravěkých honičů stiženi touto chorobou, jakmile spatří kořist, kterou si vyhlédli, již ji nemohou nechat na pokoji a musí skolit, dokud nebude jejich, pak samozřejmě atraktivita trofeje klesá, tak dlouho, dokud nespadne pod hodnoty nové trofejové milenky, která je ochotna k páření. Však, je-li první skolená oběť mazaná jako liška a nechá lovce vybouřit, zchvácený, zestárlý hřebec, jakmile opadne plamen vášně z lovení, zatouží po přístavu domova v klidu a míru své hlavní trofeje s vidinou idealizovaných starých dobrých časů.

Jenže kam se vlastně poděla Lina? Odešla do příběhového důchodu, přidala se k archeologům, odkrývající starou studnu, kterou měla Lina v pokojíku pod postelí. Archeologizování ji tak chytlo, že kopala a kopala, až se prokopala do Austrálie, přes Austrii a Astrálii; zjistila, že na plážích lze chodit běžně nahoře bez a tak se už nikdy nevrátila k úzkoprsým starotám.

Linda se tak zachmuřila do představ stíhajícího nápadníka, který ji chce uštvat, až před oltář, že si nevšimla Zlatého čuníka přinášejícího V-á-n-o-c-e. V tento den se čte Kniha, obsahující vánoční příběhy. V těžkých dobách slouží jako topivo, zbraň, nebo stavební prvek obydlí. Lidé se obyčejně sesednou do pětiramenného kruhu a vzpomínají na sníh, který vždy před vánocemi roztaje, při požívání kremrolí - typického vánočního pečiva (krom vánoček, protože co by to bylo za vánoce, nebýt vánoček!). Při vánočkovém večíru se za účelem obdarování vloupává do bytů (celým jménem) Ježíšek ibn Ha-Nocri komíny, ventilací, nebo záchodovými labyrinty, jelikož je přenosně malý, protáhne se. Letos ho ale ňáko škrábalo v krku a tak požádal Sobinku, jestli by to nevzala za něj a odletěl se léčit na Havaj.

Jak se tak říká, Linda 'trefila po hlavičce hřebíčka'. Himl Hergot neuvěřitelnou náhodou byl potrefen vánocemi akorát na šábes, a tak nemusel pokladníkovat u svého otce, rabiho Wichtelmanna Hergota v synagoze a mohl se věnovat své lásce, na kterou se nevztahuje čtvrté přikázání o sedmém dni odpočinku, sobotě.

Na Štědró Vánočkó počasijó nebýlo ukrutné, ale zato pršosněžilo a tak byly ulicé jako sklo vybléskané, proto se Himl musel za svó lásko klózat. Aby ji vypátral došel na místní organizaci babek poudaček, ty ví všechno.

" Šalom babky poudačky. Vyslechnou, hledám jednu hubatou a drzou holku, je asi táákhle vysoká, pleť jak porcelán, hnědý, na špetku nazrzlý vlasy a zelený oči mááá,... echm, ehmhmm, leč mé srdcééééé šíp amóra proťáló."

"Až na věky, panáčku, to musí být Linda. Hochu, to je famílie, od těch radši vem co nejrychleji (ulicou jako sklo vybléskané) nohy na ramena. Ta její matka jednou zapálila samotnou školu. Byla jsem z toho v takovým šoku, že jsem se šla omylem vyzpovídat už ve středu k faráři Zvonimírovi, ale něco kutil s ministrantem za plentou, že prý mám přijít později."

"Zadržejí, nechci vědět všechno co se děje ve městě a kde mají nejlevnější jaugurty..." Po vydolování Lindiny adresy a cenných informací nejlevnějšího zboží po městě konečně Himl Hergot se vydal za voláním (zfetovaného) srdéčka.

Štědrá Vánočka se blížila a je tradice, že dítka večer očekávají pod stromkem vánočky, ve kterých po vydlabání jsou ukryty hračky. Tento sváteční zvyk inspiroval i uvězněné zločince k útěku z nápravových zařízení spravedlnosti. Sobinka zatím zlézala jedno záchodový potrubí za druhým, ventilačku za ventilačkou a komín za komínem, aby doručila včas zapečené dárky ve vánočkách. Některá odrostlejší dítka dostala výletní jachty, vily, nebo soukromé tryskáče a to byly kurňa velký vánočky pod stromek!

Zatímco Himl Hergot klózal za Lindou, rabiho Wichtelmanna navštívila od poloviční sestry jeho nevlastní neteř Alte Sau vždy v nejmódnějším kostýmku, která dělala v Amsterdamu na burze do diamantů, neopomněla se ukázat nevlastnímu strýci, vypít mu kávu a sníst sušenky. Linda chytila tucha blížícího se nezvaného hosta a proto se ještě před Štědrou Vánočkou vytratila v mačkách ven, neboť pohyb po ulicích se rovnal krasobruslení, himmelherrgott. Vběhla do pekařství a vykoupila tam všechny vánočky všech velikostí co tam byly a tak to zopakovala ve všech pekárnách ve městě. Vánočky dávala do KáPéZetky, krásně se vešly a doma je rozházela po celým baráku, rodičům od zírání pořádně nelícovala pusa.

"Co nevidět sem dorazí jeden mágóór, až se bude po mě ptát, ať si vybere, chichichichichi," smála se Linda, až se popadala za břicho, "vánočku! Ale jen jednu. Nechť vybírá moudře, pokud mě chce, musí vybrat tu ve které budu. A žádný napovídání!!!!!!!!!!" Pak se Linda ukryla do jedné vánočky a čekalo se, hodiny si tiše tikali, až přišel Himl. Velmi se podivil nad úkolem, vidíc vánočky po celém domě, nemohl se rozhodnout. Nakonec se rozhodl zcela šalamounsky nad nemožně obtížným úkolem, zasedl s Lindinými rodiči ke Štědré Vánočce, všechno Lindě nejprve vyjedl, až mu praskl knoflík u košile a pak rozbalil Lindin dárek. Linda byla stále mazaně ukrytá. Co bylo ve vánočce, kterou rozdělá, to si mohl odnést a taky odnesl a Linda přišla o dárek na Štědrou Vánočku a to, Velkou encyklopedii zlomků - perfektního dárku pro školáčky (dárek pro děti doporučuje samo ministerstvo školství).

Kupodivu Linda zklamaná nebyla, neboť svoboda ji byla vším a unikla z nechtěného chomoutu, svátky oslavila poněkud skromněji. Vánočky které nakoupila, vydržely až do velikonoc a to byl čas na velikonočky.

A co Sobinka? Ta byla tak vzorná, že ji Šantán Klas ze Severní pólu zaměstnal jako trvalou pracovnici a Ježíška propustil, stejně s ním byl jenom kříž.

                                                                                   Hezký svátky ;)