TD - Hovnocuc s motýlími křídly

Žil byl kdysi ve Městě jeden vypravěč, říkejme mu třeba Honza Pumlíč, který si připadal náramně duchaplný, ačkoliv psal pořád dokola o stejných tématech - o skřítkách v lese, o holčičce, co zapálila školu, případně o škole u lesa, kterou zapálili skřítkové spolčení s malou holčičkou. Nicméně Honzovi monotématičnost vlastních příběhů nijak nevadila, naopak, byl se sebou náramně spokojený, neustále na své čtenáře pomrkával, šibalsky se usmíval a říkal - neprošvihněte můj další díl románu na pokračování, jinak se nedozvíte, jestli škola opravdu shořela až do základů, a kdo jí vlastně zapálil, ale čtenáři už to věděli dopředu, nicméně četli literaturu pana Pumlíče rádi, protože když víte, jak kniha dopadne dopředu, tak se aspoň nedočkáte žádného leknutí. 

Jednoho dne se do Města přistěhoval robot, který byl rovněž spisovatelem a vynálezcem, a pan Pumlíč právě napsal zbrusu novou povídku o skřítkovi Ťuflíkovi, co jezdil s hovnocucem ve městě Tfujlík (nebo to bylo naopak?), a robot, když ten příběh četl, tak nelenil a hovnocuc vylepšil - přimontoval na něj motýlí křídla, která napojil na patentní pohon napájený krmnou směsí pro závodní motýly, takže jeho hovnocuc s motýlími křídly byl o šedesát tři procenta efektivnější než ostatní hovnocucy, které se namáhavě ploužily s nákladem hoven po silnicích. Křídla byla navíc pomalována výjevy z dějin a bájí samotného města, takže se při vyprazdňování žumpy každý měl možnost zároveň poučit a vzdělat o historii. 

Pan Pumlíč prohlašoval, že hovnocuc s motýlími křídly je hloupý a neoriginální vynález, že motýlí křídla se dají přidělat na cokoliv, a že taková věc napadne i starou almaru na smetišti. Obyvatelé města věděli, že z Honzy Pumlíče mluví závist, a residuální lidský šovinismus - bylo to ještě v době, než Městská rada předala řízení záležitostí správy robotům a odešla do důchodu, a lidských šovinistů bylo tenkrát ve Městě více než molů v šatníku. 

Hovnocuc ale mezitím vyhrál ve francouzské Nice prestižní soutěž Inovace století, a posbíral rovněž několik zlatých medailí na veletrhu hovnocuců v Brně, a z celého světa chodily objednávky, protože všechna města na světě chtěla také hovnocucy s motýlími křídly. Robotí konstruktér daroval svůj prototyp městskému muzeu jako dárek k Vánocům pod stromeček, a z celého světa se na něj sjížděly dívat davy turistů, takže Město pohádkově zbohatlo a mohlo si dovolit rozdávat obyvatelům cukrovou vatu zadarmo, a nikdu nemusel víc pracovat na poli ani jinde, takže páně Pumlíčovo hudrování ve všeobecném bujarém veselí a jásotu jaksi zaniklo. 

Z toho plyne poučení, že pokrok zastaviti nelze, a že škarohlíd nakonec vždycky zůstane se svým hudrováním sám!