Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMysli hlavou, ne pérem!
Autor
jame39s
„Miluješ, avšak tvoje láska není opětována. Proto přicházíš. Není liž pravda?“
„Ano, mistře.“
„A proč se tedy nepoohlédneš po jiné ženě?“
„Protože stačí jeden pohled, a utonu v jejích očích. Krátká chvíle, aby mě omámila její vůně. Má rtíky jako obláčky, šatičky jako princezna, a ta pr...“
Mistr si odkašlal: „Takže mladická poblázněnost. Musíš se toho ještě hodně naučit, mladý muži. Tvoje studium je však u konce. A mě zbývá už jen jediné - dodržet svůj slib. Můžeš tedy odejít a já ti na rozloučenou splním jedno přání.“
„Zařiď, aby mě i ona milovala!“ vyhrkl mladík.
„To nebude tak jednoduché. Pokud opravdu chceš, aby tě milovala, budeš se muset něčeho vzdát.“ Mistr přistoupil ke svému stolu. Zvedl dva flakónky, a ukázal je mladíkovi: „Zelený lektvar zajistí, že tě bude milovat. Společně budete šťastní až do konce svých dnů. Ale...“
„Ale?“
„Ale nepostaví se ti.“
Mladíkův obličej zračil zklamání: „Jaká je ta druhá možnost?“
„Červený lektvar - vyspí se s tebou. A pak tě zavrhne.“
Chtíč převládl.
*
Toho dne nebyli její rodiče doma. A tak si spolu užívali v posteli, ve spíži, i venku na dvoře to vyzkoušeli. Obveselovali se spolu až do vyčerpání sil. A když už to vypadalo, že další kolo nezvládnou, ta ďáblice v sobě objevila novou energii. Jakmile měl měsíček jejich radovánek dost, vystřídalo ho sluníčko. A po sluníčku přišla bouře.
Nejdřív vykřikla starší žena. Poté přiběhl muž s řemenem. A za ním psi. Mladík si ani nestačil navléknout kalhoty, a tak toho parného dopoledne musel dát na odiv svou chloubu všem ostatním.
Uháněl hlavní cestou, přeběhl řeku a pelášil lesem. Až na pole ho jeho útěk zavedl. A tam ho dohonili.
*
Mistr během své cesty z města narazil na kámen, který na polní pěšině předtím nestál. A neměl radost, že ho viděl. Byl to smírčí kříž. Čerstvě postavený na místě neštěstí.
Mistr tu chvíli stál a věnoval své myšlenky zamordovanému mladíkovi. Pak opět nasedl na koně, a dál si žil svůj život.
No a dnes již od té tragédie uběhly stovky let. Kříž mladíkovi posloužil jako odpustek v Království nebeském, jeho rodině jako znak usmíření, a nám jako poselství, které na nás promlouvá napříč historií. A říká:
„Mysli hlavou, ne pérem!“