Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePrávě
Autor
MAJKL65
Je minus několik
a větve stromů jsou těžké námrazou
jako i na mé tváři roste
než jednou za týden se oholím
je brzy ráno
a černobílo je, jakoby v zimním kině na plátno nebe promítali film Casablanca
ale než abych hledal dlaní vypínač na zdi
jako bradavky tvých ňader včerejší noc
raději poslepu půjdu bytem, který znám
postavím konvici na čaj a ona zapíská
jako pan výpravčí ke slepé koleji
a já, který pamatuje ještě vlaky na uhlí
a dobytčáky na lidi
pak pokleknu směrem k Osvětimi
a vyřknu šest milionů modliteb i kleteb najednou
tvé tělo je bílé
jako svíce, která se zapaluje mrtvým
a prstýnky tvé jsou tvůj jediný šat
tichý je dům
a my ve svých tmách dobrovolných nevidíme víc než ti s páskou na očích
ať již stiženi láskou či před popravou jsou
a měříme tep svůj, jež jako hvězdy chvěje se pod kůží
a v místech, kde trny růží udělaly své
za jizvy se schováváme
před sebou samými ze všeho nejvíc
tak dej mi prosím polibek silný, jako moje první startka bez filtru
ať duši vypustím já černý holub
právě teď
když nohama kreslíš nade mnou kříž
a Bůh můj jazyk vede
1 názor
Radovan Jiří Voříšek
30. 01. 2023taky jsem byl v Osvětimi
jako bych dostal tyčí
ještě dnes tam stěny křičí