Můj Boss (je ledovec) 27.díl

Můj Boss (Je ledovec) 27.díl

Diana:

Tohle i na mě bylo moc. Jsem totálně unavená. Dan byl čím dál těžší, jak na mě vysel a sám neudělal ani krok. Podpírám ho a snažím se nenarazit pod jeho váhou znovu do zdi na odpočívadle. Budu celá potlučená, ale s vědomím, že mám Dana u sebe. Vlastně byl docela roztomilej. „Jdeme, už jsme skoro tam.“ Pousměju se a znovu ho trochu nadzvednu, aby byl schopen pokračovat po pár posledních schodech. „Nepadej. Jdeme do koupelny. Hrozně smrdíš víš to.“ Rovnou odbočím do dveří a posadím Dana na vanu, když se dostaneme domů. Co s ním mám dělat teď?

Vypadal jako někdo, kdo není schopen sundat si ani sako, jak bych ho tady mohla nechat samotného? Dokonce mě napadlo, že by se mohl utopit v kaluži vody, protože je to takový pako. Znovu začal dělat to svoje. „Brmm brmmm.“ Přivedeš mě do blázince Dane. Zakroutím nad tím hlavou a snažím se být trpělivá. Povzdechnu si a nechám ho na moment samotného. Donesu velké triko a kalhoty, které jsem koupila úplně náhodou a hledám Dana, který mezitím sklouznul do vany. „To se mi jen zdá. Co tam děláš?“ Ptám se a sleduju jak zápasí s jedním knoflíkem u košile. Nakloním se víc k Danovi, když zakopnu o sako ležící na zemi. Pohotově se chytím okraje vany, abych zabránila pádu. Je moc blízko. Díval se na mě, tak překvapeně a nakonec se usmál. Přiblížil se ještě blíž a nosem se o třel o ten můj. „Dianka si taky zaplave.“ Prohlásil a stáhnul mě na sebe do vany.

„Tohle mi nemůžeš dělat.“ Řeknu a snažím se vstát, ale vůbec se mi to nedaří. Chytím se jeho pevného hrudníku, abych se mohla víc zvednout, když mě obejmou jeho silné paže. „Jsi jenom moje.“ Jeho hlas byl najednou úplně jiný. Tichý a hluboký. Ty slova mě rezonovaly v uších a způsobily husí kůži. „Dane. Pusť mě.“ Snažím se dostat z jeho vlivu. „Až mi dáš pusu. Dřív tě nepustím.“ Jednal jako by nebyl vůbec opilí. „D ..dobře.“ Zadrhne se mi hlas a toho Dan využije a zlehka se přitiskne svými rty. Polibek prohloubí a já vím, že pokud se něco nestane nedokážu přestat. V ten okamžik mě pustil a začal zase to svoje. „Brrrmm brmmm.“ Jako by se nic nestalo a vrátil se do šťastného a bezstarostného dětství.  

Jsem asi jediná, které vyskočilo srdce skoro z hrudi. Splašeně bilo a chtělo mnohem víc. Za to Dan byl absolutně v klidu a dělal si to svoje brm brm, které mě štvalo. Znovu se na něj podívám a zvednu se. „Okamžitě vstávej!“ Vstal a já zapnula sprchu se studenou vodou. „Umej se a převleč!“ Zavelím. Jedním okem pozoruju nalepenou mokrou košili na jeho břišních svalech. Začal drkotat zuby, ale bylo mi to jedno. Díval se na mě a jeho pohled se měnil, jak přicházel k sobě. „Diano. Co tady… dělám?“ Vypnul sprchu a celý se klepal jako promočený ratlík. Rukou si shrnul mokré vlasy z čela. „Jestli nejsi slepej, tak se právě koupeš.“ Znovu kloužu po jeho postavě a nemůžu se nabažit nasáklé košile přilepené k jeho tělu. Zjistil, že se dívám. Normálně vypadal jako králík co chce prchnout z pasti. „Hned zmizím.“ Vylítnul z vany a všude z něj kapala voda. Hodím mu na hlavu osušku. „Až se utřeš a uklidíš, ten bordel co si napáchal, tak se převleč a přijď do kuchyně.“ A mám po očumování. Zavřu za sebou dveře a zastavím se na malé chodbičce, kde byli pohozené naše boty. Srovnám je do botníku a otočím klíčem. Z věšáku seberu i náhradní klíč a dám je za květináč.

Po pár minutách, kdy jsem stihla ohřát polévku slyším lomcování s klikou. Já to věděla! „Nejdřív se najíš.“ Zavolám a Dan nakoukne do kuchyně. Oči přilepené k zemi. „Dokud to nesníš, tak neodemknu.“ Zkusím a vidím jak se váhovým krokem rozkejval a dorazil ke stolu, kde si sedl. „Tady.“ Nechám ho v klidu jíst. Nejdřív si nabral sotva půl lžíce. Bylo jasný, že nemá na nic chuť. Po tom, co všechno stihli vychlastat. Do doby, než ochutnal první sousto. Vymetl celý talíř a spokojeně odfouknul. „Výborná.“ Pochválil moje vaření a rozvalil se na židli a já čekala, až si uvědomí, kde je.  

Firma Donisa:

„Pane. Pondělní schůzka byla potvrzena i s účasti Isabeli Dongové.“ Mnul jsem si ruce, když mi to sekretář oznámil. „Konečně budu mít příležitost otřást Westem a nakonec to budu já koho bude prosit na kolenou.“ Počkám si, až se chytí do pasti! Tolik let uteklo, kdy mě jeho otec připravil o firmu a já to vrátím jejich rodině i s úroky, Isabela Dongová. Zbraň, která si neuvědomuje co může způsobit. To, že jsem jí vykopnul ze všech firem, kde pracovalo začalo nést ovoce. Bude hodně užitečná.        

https://povidkyodkat.blogspot.com/