Visí

Vzpomněl jsem na sebe, že ještě jsem

to touha pálí mne na tváři snad

jako když tygří mast na prstu tvém

kreslí mi ve skráních kruhy a chlad.   

Tvé oči usnuly jak tůně s rybami

a víčka hladiny jsou spánku tvá

a nebe modré je a visí nad námi

však neboj stíny jsou jen mrtvá tma.

Já s tebou přece jsem teď v tomto pokoji

kde růže na stole voní jak ty

a čas ten tiká jen a nic nás nestojí

a život zdarma je a krásný prý.

Tak až se probudíš, jdi za mnou po tichu

sladím ti medem čaj, míchám jej rád  

a lžička zazvoní o šálek ze strachu

jako když poprvé se milovat.