Podzimní romance

Podzimní romance

Když opět otevřel oči všimnul si

že je sám a stříbrné koleje v dálce

jak ostří nože trčí do ticha

Obrovská paleta teplých barev přikryla kraj

Listí již zpolovic bylo na zemi

ale vnořila-li se do něho něčí noha

ještě nešustilo a ani nezakřupalo

Vydávalo pouze hlas podobný slzám

jež stékají po hedvábných tvářích

a se sotva slyšitelným výkřikem se ztrácejí tam

kde je pod svetrem ukryta něžná pýcha všech žen

Dnes vlaky nejezdí opakoval si po celou dobu

a když přečetl půlku nebe

/ to už si listy zvykly na váhu jeho těla /

cítil odspodu mírný chlad

zvolna vydechovaný listopadovou zemí

Tu si vzpomenul na pár drobných rukou

  / předtím byly snad o půltón chladnější

     i když byl červenec a na mezích zrály jahody /

a na dvě modravé slunečnice naproti sobě

a blízko až k závrati

 / tenkrát jim příliš nerozuměl /

Listí zvednuté větrem mu zakrylo oči

a on se nebránil

Dnes vlaky nejezdí je příliš krásně

a čekej chceš-li

Dnes vlaky nejezdí