Putování po poušti

Sluncem rozpálená obloha a zem,

zřím v propasti bludů, strasti sten,

jakýsi symbol z nicoty, dál mě zve,

do kruhů z květin, souzněných jak ve tmě

 

Život mě dobíjí ranami osudu,

kolikrát ještě vzepřu se mu,

kolikrát budu šeptat sladká vyznání,

co tmu od brány světel zahání

 

Vyprahnut žízní, dlouhou cestou plazím se dál,

písek mi padá do očí, tma barevná

na kolenou klečím prosím o pomoc,

svým zrakem do Tebe se vpíjím –

ach ta něha vysněná

 

Z posledních sil, zvedám ruce své,

vstříc pálícímu kotouči, co tolik sužuje,

jen kapka vody na vyprahlé rty,

jen jedna mě probudí,

poslední tichý sten vše odsoudí

 

Jemný prach do očí mi stoupá,

zaslepen prázdnotou kol sebe,

království pouští, rozestřelo svůj háv,

písek padá snad i z nebe

 

Z té tmy vystoupím náhle, úsvit jak drahokam,

něžná hra světla – tmavých zřítelnic,

tvář z krásou souzněná, vonící dálkou

mi běží v ústrety letem bez hranic

 

Z tmavých vlasů jak černý samet

v copánky havraních křídel spletených,

postava nymfy v záři pálících paprsků

mi ruku podává z představ vysněných

 

Cítím jak blíží se ta bytost nádherná,

jak podává mi číši nektaru, polibků svých,

život mnou prostoupil, prozářil tmu,

to všechno chci si vzít z dlaní tvých.

 

Objímám ten sen, vpíjím se do jejích rtů,

hladím tu něhu, cit, lásku a bolest umlká,

štěstím nasycen, pláči v klíně představ,

ty blude prosím, zastav se, zastav,

 

Ztracen v údolí lásky, tápu až k prameni čirých vod,

prsty svírám tvoji dlaň, vonící sladkou něhou,

objímám Tě celou, nepustím už nikdy,

líbám Tě a láska vrací se mi, své veliké křivdy.

 

Extáze těl za zpěvu sirén,

co odolat nelze té svůdné, vábivé nádheře,

v proudu kadeří navždy ztracený bloudím,

držet Tě stále, hladit a milovat Tě toužím.

 

Neodcházej, neutíkej přede mnou, volám Ti vstříc,

představa odchází, bol můj bez hranic,

tak krásná jsi byla, láska v písku zavátá,

plazím se dál, osud mi nedopřál zase nic.

 

V dáli oáza svým klidem stromoví svítí,

v ní pramen chladivé, čiré vody,

vrhám se v jeho obětí a náruč,

nad hlavou voní rajské, opojné plody.

 

Našel jsem oázu v poušti bědování,

přízrak ženy krásné mě zachránil,

stále vpíjím její podobu jak obraz,

jak jenom sen svůj bych naplnil.

 

Kapka vody stačí na vyprahlé rty,

polibek ten mě navždy omámil,

hledám Tě dál v poušti ztracenou,

držím stále tvoji dlaň – představu vysněnou.

 

Prosím vrať se, nabídni mi svoje rty,

ať cítím zase Tvůj teplý dech,

ať slunce proniká do očích mých,

ať vše zaženu, ze jha vypřáhnu tmu a spěch.

 

Jaký to sen, utkán z černých korálků,

nitky krajek, co tvoří tu nádheru,

tanec vil za bledého měsíčního svitu,

to vše ztrácí se ve zlata třpytu.

 

Tvé tělo slilo se v jeden poslední vzdech,

Tvůj klín poduškou mých očí a slz,

most přes řeku nicoty a věcí zlých,

to vše psáno z myšlenek mých.

 

Jako dětské skládanky co tvarem, barvou hýří,

chci sesbírat myšlenky, zmateně hlavou výří,

vzpomínky mé bláznivé se slily v ten kruh jediný

za vše může tíseň osud zmýlený.

 

Proč se nevracíš, proč neodpovídáš,

proč jsi odešla, proč světlo zhasínáš,

kde jsi hledám Tě, dívku ztracenou,

proč jsi pořád za tou tmavou oponou.

 

Chci ruce rozpřáhnout a objímat Tě,

celou Tě opásat železnými lásky kruhy,

celou Tě v kobercích trav milovat až k únavě,

celou Tě postavit na most z duhy.

 

Sžírán nicotou, prázdnotu duše,

na cestě z kamení narážím do železných vrat,

za tou stěnou jsi Ty – vzdálená ,

zbývá mi únava z marného boje – jsi ztracená.

 

Klesám a obličej mi bahno špiní,

tápu v realitě – zoufalcův vzlyk,

marnost je marnost, zbytečné je snít,

to vím a toužím si tvoje ústa vzít.

 

Jak pronikám do světa, stvořeného Tebou,

jak si Tě beru, strhnu souboj milostný,

jak po těžkém dni, ztracen usínám –

nic jenom Tebe, nic už nevnímám.

 

Oblouzněn jsem a nic nevím,

jen běh zuřících vod v tichu přijímám,

jen růže vonící je můj spásný prám,

život je bolest jen a patří černým tmám.

 

Prosím dej mi odpověď, proč mlčíš,

proč tak tichá jsi, proč mě nevnímáš, mluv,

mluv, řekni něco již,

sejmi ze mě těžký osud, života kříž.

---