Řetěz moci Irinán 42.díl

Řetěz moci Irián 42. díl

Eren a Arian:

„Musíme si promluvit.“ Eren přikývnul a beze slova mě následoval. Byl to jeden z nejvěrnějších mužů a taky nejsilnější. Nikdo z nám  ho ještě neporazil. Možná, že důvodem je výcvik od samotného Kreana, který ho prakticky bral jako svého dalšího syna. Krátili si tak čas při  budování tunelu. Byl vždycky s námi, ale nakonec to byl Eren, kdo mu dokázal zvednou náladu. Vzpomněl jsem si na ty časy a trochu se nechal unést smutkem.

Našli jsme klidný kout, kde se dalo sednou na kus zídky. „Jak to vypadá venku? Bylo by bezpečný odejít do hor?“ Eren si oprašoval koleno, než promluvil. Jako vždy byl tichý dokud nepřišel na smysluplnou větu, která by stála za to, aby promluvil. „Bezpečný to nebude nikdy, ale o moc dýl bych se tady nezdržoval. Udělali jste venku rozruch. Hlídky nechodí ani spát, jak moc vás hledají.“ To mi bylo hned jasný, že Ziel zburcuje celý město, aby nás dostal zpátky. Otázka je, jestli by jsme prošli bez povšimnutí. „Máš nějaký zprávy od paní Helen? Slyšel někdo něco?“ Krátké zavrtění hlavou. „Žádné zprávy jsou dobré zprávy. Odpočiň si.“ Usoudil jsem, že je někde v bezpečí a nechal Erena, aby nabral nové síly před cestou, která pro nás znamená vše a nebo nic.

Budu se muset brzo rozhodnout nebo nás nakonec najdou. Eren vypadal dost zničeně. Je fakt, že na něj spoléhám a posílám ho stále špehovat a zjišťovat nové informace. Naposledy se snažil přinést jídlo a skoro ho chytili. Od té doby posílili hlídky u zásob a dostat se dovnitř je  doslova o štěstí. Tahle situace dlouho nevydrží a Ziel se zaměří na to, aby získal lidi na svou stranu. Musíme ustoupit, abychom se mohli vrátit zase zpátky v plné síle. Hlavní je, aby Ren zůstal v bezpečí. Na ničem jiném nezáleží. Dokonce bych jim dal celé město, jen kdyby přestali s tím co dělají lidem, ale tohle samo neskončí. Zamířil jsem za Mel a Mari, abych jim oznámil, že nastal čas odchodu. Zaklepu na dveře a vejdu. Obě byly natisknuté na sobě, jako by je nic na světě nemohlo nikdy rozdělit. „Jste v pořádku? Zvládnete jít s námi? Musíte se připravit. Nenechte po sobě žádnou stopu. Co nepotřebujete zničte a zbytek sbalte. Při večeři se dozvíte zbytek.“

„Mari by si měla před cestou víc odpočinou Ariane. Je to sotva pár hodin, kdy jste se dostali sem a ještě se jí nepodařilo ani usnout. Pořád se třese.“ Chápal jsem Mel, když držela ruku své sestřenice, která byla takřka bez sil. Oči držela sotva otevřené, ale přitom nemohla v klidu spát. Znám ten pocit a věděl jsem, že to chce čas a hlavně klid. Pořád se před někým schováváme. Je jasné, že se to na Mari podepsalo. Nikdy předtím jsem si neuvědomoval, jak křehká ve skutečnosti je. „Za chvíli se přijďte najíst a promluvíme si.“ Opustil jsem pokoj a zamířil mezi ostatní z naší jednotky. Vlastně ani já nezamhouřil oko. Pořád se snažím být nad věcí a pohybovat se o krok dopředu. Měl jsem v hlavě několik plánů a únikových cest. Znám město skrz na skrz a mohu kdykoliv zmizet v jednom z útočišť, ale při tomhle počtu to nebude, tak jednoduché. Možná by bylo lepší rozdělit se do malých skupin? Uvažuji nad dalšími možnostmi. Eren seděl v rohu u stolu a potichu jedl. Vypadal mnohem líp, než jsem očekával.

Přistoupím ke stolu a počkám, až dorazí děvčata, abych mohl začít s vysvětlováním. Připojil se i starý Darek. Jeho pomoc bych opravdu ocenil. Nejen, že měl plno zkušeností, ale navíc se uměl vždy vžít do situace a poukázat na ty nejmenší detaily,  na které se často zapomene. Během pár minut se sešla většina mužů a jako poslední dorazila Mel s Mari. Zasedly na zbývající místa a hladově se dívaly na jídlo, které se nám podařilo sehnat. „Tohle jídlo si dobře vychutnejte a najezte se co nejvíc. Je to naše poslední večeře, než vyrazíme. Jakmile dojíte sbalte si potřebné věci a cokoliv co zbude zničte.  Darek rozmístí v pokojích malé nálože, aby to vypadalo opravdu jako zřícenina. Nesmíme po sobě zanechat ani zrnko. Chci, aby jsme se rozdělili do dvou skupin. Jednu povedu já a druhou Eren. Čím menší upoutáme pozornost, tím lepší. V mojí skupině bude Mari, Mel, Darek, Ires a Dass. Zbytek se připojí k Erenovi. Nechci to opakovat dvakrát, takže pořádně poslouchejte.“ Mluvil jsem a nikdo se neodvážil vzít do úst jediné sousto. „Eren a jeho skupina půjdou před námi. Chci, aby jeden z vás byl naše spojka a upozornil, pokud dojde k nějakému zádrhelu na cestě. Půjdeme chvíli po vás. Je nezbytné, aby se Mel a Mari dostaly do tunelu. Priorita je jejich ochrana rozuměli jste?“ Eren to vzal na srozuměnou a začal znovu jíst. Pro jeho skupinu skládající se z mužů, kterým plně důvěřoval to bylo znamení a také si začali nandávat jídlo. „Jezte pořádně. Budete potřebovat hodně energie. Není to zrovna procházka růžovou zahradou.“ Nandal jsem Mel a Mari další jídlo na talíře a sám jsem se pustil do kousku kuřete. Eren se na mě podíval přes celý stůl a pochopil, že může dojít ke změně plánu i za pochodu. Dobře dokázal odhadnout, co se mi honí hlavou.

Dojedli jsme a Darek sebral talíře ze stolu i se zbytkem jídla a hodil je do odpadní staré šachty, kterou zadělal rezavou mřížkou. Na konec místnosti umístil malou nálož. „Běžte se připravit za hodinu vyrazíme. Nebudeme se vracet, tak na nic nezapomeňte. Kdo je připravený obleče si plášť a počká na ulici.“ Darek pokračoval v umísťování malých náloží a dal na ně přesný odpočet. „Z venku to bude vypadat, že to celé konečně spadlo.“ Mnul si ruce a kontroloval další místnost, která sloužila jako noclehárna. Šel jsem ven a v ruce nesl plátěnou tašku, kde byla láhev s vodou. Zbytek věcí mi odnesl Nerik, ještě předtím, než nás zavřeli s Renem do vězení. Můj plán zatím vycházel. Přehodil jsem si přes sebe šedý otrhaný plášť, v kterém se dokážu skrýt v temnějších uličkách, aniž by si kdokoliv všiml mé přítomnosti.

Poslední, kdo opustil dům byl Darek. „Je to čistý budeme moct vyrazit, než to bouchne, jak to začne postupně padat budou tady hlídky. Musíme sebou hodit a dostat se o pár ulic dál.“ Naše cesta započala. 

Na blogu dnes vychází 53.díl této povídky :) 

https://povidkyodkat.blogspot.com/