Já - emeritní kouč

Rhodesie,

to už tak bývá. Já jsem chodívala na horské tůry a nikdy se mi nic nestalo a pak jsem po dešti uklouzla na zahradě a zlomila si nohu v kotníku. Spěchala jsem, měla jsem oběd na sporáku a musela jsem dokončit práci.

Ale i při šplhání na Parnas dochází někdy k těžkým úrazům.

Umbra - skoro jsi to trefila. Šplhal jsem na štafle... Jedenáct šroubů a tři pláty.

Rhodesie,

jedenáct šroubů? Že ty ses zase šplhal na Parnas!

Veršotepče,

o tom, co se dnes stalo s poezií, přemýšlím neustále. Někdy se mi zde daří i diskutovat s představiteli současné české poezie jako jsou egil nebo Luzz. Pokud bys měl zájem se k diskusi přidat, nebo si ji aspoň přečíst, je pod dílkem Alenakar "Fosílie".

Velmi dobré. Po dlouhé době báseň, která mě fakt oslovila. Vyvolává to filozofické úvahy, co se s tou poezií stalo.

Málem jsem zapomněl.  Pravá ruka - jedenáct šroubů...

Rhodesie,

já jsem měla v sobě po úrazu ještěnedávno tolik železa, že bych asi neprošla bezpečnostním rámem. Kam se hrabeš se svou plombou!  Ani bych nemohla navštívit pana prezidenta...

Já to spíš myslel ve srandě... To jsme vpodstatě zčásti každý - u mně třeba plomba v zubu... :)

A občas (spíš kdysi) - umělý úsměv   :)

Břízo,

"úspěch" včera a "úspěch" dnes jsou zcela odlišné pojmy. Kdysi byl úspěšný ten, na jehož básnické sbírky stáli lidé fronty, ať už to byli třeba Seifert, Hrubín nebo Florian. Takovíto básníci se hojně vyskytovali ve sdělovacích prostředcích a byli kulturními ikonami, které národ doopravdy znal od školáků po důchodce. Co byl úspěch včera, to vím, ale co je úspěch dnes, to naprosto netuším. Poezie ve sdělovacích prostředcích už dávno neexistuje. Nevím, zda se dá za úspěch považovat třeba potlesk uzavřeného klubu jen pro zvané, jakým je současné básnické ghetto.

Poezie není jazyk sám, poezie se teprv musí z jazyka vytvořit. Musí z něj vyrůst jako bylina z hlíny. Problém je ale možná v tom, že u poezie je třeba přecejen trochu(nebo někdy i hodně) přemýšlet. Dnešní mladší generace jsou schopné jen vidět a slyšet a u toho většinou myslet ani není třeba. 

Rhodesie,

zčásti umělá jsem. Ale kdo je "autentický" na sto procent? řekla bych, že nejmíň autentický je ten, kdo se o to usilovně snaží, protože je to tak nějak příkaz dnešní doby.

Umbra . . . ty píšeš poezii z . . . . touhy po úspěchu? Tady a teď?

Básník se zhodnocuje zásadně po smrti

Pošetilče . . . poezie je jazyk. Nemůže zaniknout, dokud lidé existují. Jde o to naučit se jím mluvit - jako kdysi latina - "lingua franca". . . nikoli dostat  cerifikát, že patříš mezi 20 nejlepších latiníků . . .

Věřím, že umělá nejsi ani zčásti... :)

Mojše,

tebe by to ale jistě někam "nahoru" ani nelákalo. Máš přece svůj underground. Vždy jdeš rád "do hloubky".

Ellisee,

dala jsem ten otazník do uvozovek, protože - jeden nikdy neví...

Rhodesie,

já se vždy snažím být autentická a vidíš - někteří tady si myslí, že jsem jen počítač - umělá inteligence.

Norsko,

plagiát koho? Musašiho?

Břízo,

jde o to, že se dá celkem přesně říct, kdo je dnes nejlepším českým hokejistou nebo operním zpěvákem nebou tenistou(lépe řečeno tenistkou). Špička ledovce v určitém oboru je většinou dobře definovatelná. Jen u poezie tomu tak není. Ta současná přestala úplně existovat. Tak kam - mezi jakou "lepší společnost" bych se mohla dostat, kdybych se konečně naučila psát "dobře"? Mezi patnáct nebo dvacet lidí v kavárně Fra?  Nemohu se dočkat, až mě tam těch dvacet lidiček v barevných brýlích pozve!

kočkodane,

za to jiní nesnášenliví lidé tady mají obavu, že by je má poezie zabít mohla.

Nevím proč. Jsem přece neškodná.

Biskupe,

možná to má být slovo do pranice. Existuje ještě vůbec nějaká skutečná "oficiální" poezie? A pokud ano, kde je? Já na ni z Vyhnálova tak nějak nedohlédnu. Kdysi jsem si mohla koupit Tvorbu v každém kiosku a ta byla nejen plná básniček, ale i jejich fundovaných rozborů. Kiosky už u nás zkracovaly, takže, kdybych se zeptasla v kamenném tabáku, jestli mají časopis Tvar, mysleli by, že jsem spadla z višně.

Líbí se mi to, asi nejvíc ten optimistický otazník 

Ostře upřímné. A "emeritní kouč" - je super. 

.. ani neexistuje. Jinak výbornej plagiát

O všechno jde stále. Pokud lidská duše existuje. Poezie je její jazyk.

Přesně jak jsem očekával – tvoje poezie mě ani trochu nezabila.

tohle má v sobě břitvu.... a baví mě to