... Mé malé tajemství

Víc nemůžu být zraněná
Otcovou mocí chráněná
umřela ve mně minulost
vzala mi srdce kus
naděje poslední zbytky
skončily v chřtánu realitky
Švindl má totiž dlouhý chvost

Navěky láska jen je v právu

Za křeslem ve zdi u veřejí
zazděný klíček pro štěstí
v omítce vytesanou zprávu
za zrcadlem nakreslený vzkaz…

Prý všechno ukonejší čas

Teď s důvěrou se v duchu směji
do očí trapné beznaději
rostu a sílím, možná kvetu
ať září slunko nebo sníh
na zaprášeném parapetu
culí se třicet stříbrných

Nevrátíš zpátky vykřičená slova
když úrodu předčasně jsme kosili
silný se nebojí zasívat znova
co mě nazabije…

Maličko sobě zvednu nos
nevadí, když drobně naprší
za zády, přes dům i návrší
potřetí duha vykvetla

pak prošla jsem tou branou
do Lásky, do světla