Pár zásadních úvah o modlitbě

    Pokud se chce někdo efektivně modlit, potřebuje mít určitou znalost stvoření a jeho úrovní. Když ji totiž nemá, jeho modlitba vyznívá do prázdna a nepřináší žádný užitek. To může mít za následek, že člověk na modlitbu rezignuje, zanevře a natrvalo se vzdá tohoto jedinečného fenoménu. Modlitba však opravdu funguje, jen je třeba se naučit správně modlit.

    Obecně lidé nejvíce využívají modlitby slova. Modlí se nahlas, vyslovujíce slova modlitby. No a to je problém, protože lidské slovo zasahuje a dostává se jen do úrovně střední hmotnosti. My se svými fyzickými těly žijeme v úrovni nejhrubší hmotnosti. Náš slovní projev působí v úrovni střední hmotnosti a naše myšlenky zasahují do úrovně jemné hmotnosti. Ve všech třech případech jde o hmotnost, nebo o takzvanou hrubohmotnost. Avšak nic, co je hmotné, a co se není schopno povznést nad hmotnost, se nikdy nedostane do vyšších sfér, odkud se může dostat vyslyšení modlitby. A to v podobě pomoci, podpory, posily, nebo uzdravení.

    Tak, jako musí kosmická raketa vyvinout největší sílu a největší tah, aby překonala působení zemské přitažlivosti a dostala se na orbitu, do sféry bezváhového stavu, kde již žádná přitažlivost neplatí, stejně tak i modlitba musí vyvinout největší duchovní sílu a největší duchovní tah k překonání. střední a jemné hmotnosti, aby se také ona dostala na pomyslnou orbitu. Čili do pomyslného bezváhového prostoru, ve kterém se může modlitbě dostat adekvátní odezvy.

    Žel, jak již bylo řečeno, naše slova, ani myšlenky samy o sobě to nedokážou. Musí za nimi stát něco silnějšího. Musí za nimi stát silná energie, podobně jako při letu kosmické rakety, která je schopna prorazit silnou zemskou přitažlivost úrovně střední a jemné hmotnosti. A tou silou je citový náboj. Je to silné citové prožívání. Je to intenzivní citová vřelost.

    Slova a myšlenky modlitby bez silné citové vroucnosti jsou jen obyčejnými slovy a myšlenkami, které uvíznou ve střední a jemné hmotnosti. Avšak slova a myšlenky, za kterými je vroucnost citu a intenzita silného citového prožívání se stávají ukazateli směru vzhůru, kterým vyletí náš silný citový náboj směrem nahoru, prorazí úroveň hmotnosti a dostane se do sféry Ducha. Nebo dokonce ještě výše, do sféry, nacházející se v blízkosti Boží.

    Při správné modlitbě je proto potřebné slova a myšlenky vnímat jen jako ukazatele směru. Za slovním a myšlenkovým směřováním musí stát silný citový impuls. Musí za ním stát vroucnost citového prožívání, protože jedině ona je tím, co překonává hmotnost, dostává se do vyšších sfér a přináší vyslyšení.

    I kosmická raketa postupně odhazuje své jednotlivé stupně, aby se mohla dostat na orbitu. Modlitba je také jako raketa, nesená citovým nábojem, která ve střední hmotnosti odhodí stupeň slovního projevu, v jemné hmotnosti odhodí stupeň myšlenkového projevu a omezující hranici nejhrubší hmotnosti překonává již jen prostřednictvím svého jádra, tedy prostřednictvím intenzivního a silného citového prožívání.

    Jinými slovy řečeno, to co je při modlitbě nejdůležitější, je cit. Slova a myšlenky mají jen pomocnou roli. Mohou určit základní směřování, ale nikdy nesmí být vším. Pokud tyto podmínky splníme, modlitba nám začne přinášet požehnání. Požehnání v našem reálném životě i v našem nitru.

    Toto je jeden druh modlitby, ale existuje ještě druhý, který můžeme vyzkoušet, abychom zjistili, co nám bude více vyhovovat. Tento druh modlitby nevyužívá ani slova, ani myšlenky. Jedná se o modlitbu beze slov a bez myšlenek. Jedná se o modlitbu duchovních obrazů. Spočívá v tom, že ve svém nitru necháme vyvstat obraz, který vyjadřuje podstatu naší modlitby. A do tohoto obrazu vlijeme všechno své cítění. Vlijeme do něj celou svou vnitřní vroucnost, bez jakýchkoli slovních a myšlenkových omezení.

    Tato modlitby je jako kometa. Dokud však kometa padá shora dolů, tento druh modlitby letí prudce, jako jasná kometa zdola směrem nahoru. Letí jako záblesk světla, který se ve své největší citové vroucnosti chce spojit se Světlem. Letí jako záblesk ducha, který se ve své největší vroucnosti touží spojit s Božím Duchem. Slova a myšlenky jsou příliš omezené na to, aby něco takového umožnily, nebo dokonce, aby to umožnily vůbec pochopit. Pochopit je to možné jen čistým citem. Jen čistým citovým prožíváním. Tak, jak to činí duše, osvobozená od fyzického těla, protože lidské duše žijí beze slov a myšlenek, pouze v holém prožívání.

    No a nám je již zde na zemi umožněno modlit se a prožívat věci tak, jak je bude prožívat naše duše bez fyzického těla. A sice, prostřednictvím duchovních obrazů, do kterých vlijeme veškerou vroucnost svého citového prožívání.

   Je na nás, abychom vyzkoušeli, jaký druh modlitby je pro nás vhodnější. Zda modlitba za pomoci slov a myšlenek, které budou směřovat vzhůru náš citový náboj, nebo modlitba duchovního obrazu, do kterého vlijeme své cítění beze slov a myšlenek. Každopádně však štědře využívejme velkého daru modlitby, který má potenciál přinést nám velké, všestranné požehnání. Který má potenciál přinést nám pomoc, podporu, ochranu, povzbuzení, posílení, nebo uzdravení.