Insomnie pro Amélii

stále pochybuji o svých či cizích existencích

nafukuji se pro něco nadšeně jako balon na obloze

avšak jak říkal on, no ano, ten velkej

balony na obloze jsou jako klíšťata na kůži

„fuj, blee, jak to k tomu můžeš přirovnat?!“

je vůbec vzduch po dešti reálnej?

protože taaak voní.

rozpovídala se malá trubka

co když nejsme my dost dobrý?

„my? kdo my Amalie?“

„no třeba tamta paní“ dumlá si palec a ukazuje na starou bezdomovkyni

zavál šáteček a par ukolébavek

na dobré spaní

sluneční hodiny odbily půlnoční

„Amelie! ty malá protivo, proč ještě nespíš?“

nejde, nejde to.. stěžuje si potichu

ona na mě kouká za oknem, ale mně proste nejde, nejde spát

a já ji též vidím, kruhové oči, modré rozevláté tělo bez kapky energie

chytnu malou

„to je spánek Majo, ona se k tobě snaží jen dostat, proto se před spaním otevírá okno, neboj, neublíží ti, pouze tě takhle pohladí po vlasech a vtiskne pusu do vlasu...“

zvládla… teda zvládly jsme to.

kecky, batoh, spreje a jde se dělat umění, na nás “starý“ už ospalá kráska za okny nečeká