Řetěz moci Irián 44 .díl

Řetěz moci Irián 44. díl

Ren:

Během několika dní strávených v horách jsem cítil, že se mi ulevilo. Ril byl znamenitý šaman a rozuměl bylinám jako nikdo. Každý den mi dával pít nějaký odvar. Hořká zelená tekutina mě odrazovala, ale nakonec se mi to podařilo vždy vypít. Bavilo mě pozorovat, jak se s Nerikem hašteří. Několikrát vyhrál Ril, ale zrovna dnes se pyšnil Nerik svým vítězstvím nad šamanem z těchto hor. Ril si utahoval, že se mu nepodaří chytit bažanta, ale nakonec to byl právě on, kdo musel dvě hodiny stát na jedné noze uprostřed provizorní vesničky. Lidé si zvykali na moji přítomnost a projevovali patřičnou úctu. Čekal bych, že budou ustrašení a vyčerpaní z této situace, do které se díky mé neopatrnosti dostali, ale s dětmi okolo se stával pravý opak.

Většinu dne byl slyšet dětský smích doprovázený rozčílenými rodiči. Ta atmosféra byla úplně jiná a dovolovala jim zapomínat na horší dny, které zažili. Znovu jsem opustil vesničku a vydal se pěšinou mezi skálou. Potřebuji přemýšlet a konečně se rozhodnout. Přesně jak to říkal Ril. Najdu zde své odpovědi? Dojdu na okraj rokle a sednu si, jako tomu bylo po několikáté. Výhled na druhou horu mi dodával klid v duši. Mohl jsem se ponořit do sebe a v hloubce hledat správnou cestu. Za sebou vycítím Nerika, který mě z povzdáli sledoval a chránil. Vím, že tam pro mě vždycky bude.

Začnu meditovat. Probírám se svou myslí a narážím na několik otázek, které stále neumím  vyřešit. Moje matka. Kde je? Žije? Mel, Mari a Arian se stále pohřešovali a místní hlídka neměla žádnou zprávu. Potřeboval jsem se od těchto lidí odprostit a nechat je za sebou dokud nebyla hlava prázdná. V ten okamžik, kdy se mi podařilo dostat na tuto úroveň se ukázalo něco nového. Bylo to za závojem, který nemohu sundat. Cítím, že jsme propojeni, ale nenacházím správnou řeč, abych se zeptal co je zač. Je to to co hledám? Jakmile na to pomyslím, tak se ztratí a nemohu to najít. Proberu se z meditace a dlouhou dobu sedím dokud nepřestane bodat  palčivá bolest na hrudi vystřelovat do každé části těla. Pokaždé to bolí víc a víc. Dívám se na vrcholek hory obrostlé keři a stromky. Některé vyseli dolů a rostli na šikmo. Kořeny byly prorostlé kameny a mizeli v hoře. Stromek vypadal slabý, ale právě kořen byl plný sil a zajišťoval, aby se na tom místě udržel. Mohu se i já stát takovými kořeny pro svůj lid? Zavrtím hlavou a vím, že momentálně nic nezmůžu.

Opět se vrátily dotíravé myšlenky a strach o ostatní. Možná bych měl přestat dokud je čas. Ziel nemůže donekonečna využívat lidi. Ničit úrodu a chovat se bezohledně. Iriánská květina byla v jeho rukou a zrovna tak životy obyvatel. Bolest ustala stejně rychle jako začala. Vstanu a pomalým loudavým krokem se vracím zpátky. Nerik čekal na místě a s úsměvem mě vítal, jako by jsme se léta neviděli. „Pane Rene dneska si pochutnáte. Ten bažant voní po celé vesnici.“ Usmíval se od ucha k uchu, když mi to povídal. Došli jsme zpátky a já viděl vesničany jak jedí kukuřičné placky a děti se šťourají v kaši. Všichni seděli na kamenech a nebo malých stoličkách, které si vyrobili, jen já usedl ke stolu. Bylo mi trapně jak pozorují mísu s pečeným masem, kterou Nerik nesl. „Tady pane.“ Položil to na stůl a ustoupil o krok, kde měl na talíři položené placky. S chutí se do nich zakousl. Po chvíli přestal. „Pane Rene. Proč nejíte? Nechutná vám?“ Zakroutím hlavou a vstanu. Vezmu mísu a jdu mezi vesničany. Položím to na jeden špalek k hrnci s kaší, kde seděli děti. „Vezměte si.“ A sám si naberu kaši, kterou rychle sním.

Jeden z kluků, ten největší utrhl stehno a podal ho nejmenší holčičce a pokračoval v rozdělování. „Děkuji za všechny děti v táboře.“ Prohlásil a sám si vzal ten nejmenší kousek, který zbyl. „Musíte dobře vyrůst. Ode dneška je maso vaše.“ Prohrábnu mu rukou čupřinu neposedných černých vlasů. Zvednu se a chci odejít, když si všimnu pohledů vesničanů. V jejich očích se zrcadlil vděk. Nikdy předtím jsem necítil takový pocit, ale najednou jsem chápal. Otec se mě to snažil naučit, ale až dnes vím co to je mít zodpovědnost za svůj lid. Je to moje rodina.

Ril:

Není nic ztraceno. Zajdu zpátky do svého domku a dám vařit vodu. Nadešel správný čas.       

https://povidkyodkat.blogspot.com/