Ano i ne

Pane Litartsi, k tomu vám mohu jen blahopřát.

Pane Safiáne,

v básničce je vše, to je vše. 

Pane Litartsi, to je vaše věc. Vaše básnička ve mně nevzbuzuje jiné představy než tu, že by z ní, kdybyste zapracoval, mohlo něco být. To je vše.

Pane Safiáne,

já se snažím dokázat, že nejsem básník ve stovkách básnických děl? Únavné to jistě je pro člověka, který jim nerozumí, nebo kterého nezajímají. Že je v této básničce zaděléno na mnohem víc, je Vaší představou, ne mojí, ale svědčí to o tom, že Vás podněcuje k další představivosti, což je i jejím smyslem. Já se nevymlouvám, prostě zde nemám potřeby dalšího pokračování. 

Pane Litartsi, o tom, jestli jste básníkem nebo ne, rozhodujete vy sám. Vaše úsilí básníkem nebýt je sice obdivuhodné, ale vzhledem k rozsahu vaší produkce, kterou se to snažíte dokázat, poněkud únavné. Tady se vám podařily dvě pěkné, navíc ambiciozní strofy, které ale nejsou ničím víc, než pouhým vstupem na existenciální pole. Báseň může samozřejmě zůstat tak, jak je. Jako důkaz, co je možné vyvinout z na první pohled prázdného kokonu. Ale byla by to škoda, protože je v ní zaděláno na mnohem víc. Pro vás je to přinejmenším zkouška vaší básnické i lidské kapacity. Navíc zkouška, která by nebyla lehká pro kohokoliv. Vy se ale jen vymlouváte.

Pane Safiáne,

Ta poslední zkrácená sloka byla původním nápadem pro minibásničku. Trošku jsem ji rozkošatil do dvou slok, se stručným, shrnujícím doplňkem. Obsah je zde jasně vyjádřen, aniž by byl blíže konkretizován, proto nemám potřebu jej dále rozvíjet. Ty předem připravené argumentační pozice vyplývají z promyšleného básnického záměru i v jeho určitém relativismu v obsahu i formě. Jinde jste napsal, že nejsem básník. Pro Vás tedy nejsem. 

Pane Litartsi, to je vaše obvyklé stažení se do předem připravených pozic. Mohl bych to říci jinak. Neschopnost stavbu dokončit trčí z vaší básně jako armatura z betonu opuštěné stavby. Říká se také: Hloupý to nevidí a slepý myslí, že to tak musí být. Opravdu nevím, na co jste tak pyšný. 

Pane Safiáne,

nikoliv, opět čtete spíše jen formu básničky, dle Vaší schématické představy, a obsah nevnímáte. Ta stručná poslední sloka je takto jejím záměrným ukončením. Nemám zde na čem dál pracovat. Kdybych měl, tak bych zapracoval, jak si to můžete přečíst v mnohých jiných mých básních. Forma básně odpovídá tomu, co jsem zde chtěl vyjádřit.  

Vidíte Pane Litartsi, konečně jste to trochu rozehrál. Pěkné. Ale nedokončené. Zřejmě jste se nadechl více, než plíce snesly. Poslední strofa tam je jen tak do počtu. Protože něco tam být musí.  Tento stav autoři dobře znají.Tak trochu zapracujte. Nebude to jednoduché, ale věřím, že se Vám to podaří.