Můj Boss (Je ledovec) 28.díl

Můj Boss (Je ledovec) 28.díl

Diana a Dan:

Myslím, že na to právě přišel. Hrnou se na něj otázky, na které nebude mít odpovědi. Přesně vím jaké se mu vynořují postupně v hlavě. Co tady dělám? Doprdele! Už nikdy nebudu chlastat! Proč se o mě postarala? Co jsem vyvedl? Stalo se něco mezi náma? Nemožné!! Vždyť mě nemá ráda! Nesnaž se dělat si naději! Dane ty debile zasloužil bys pár facek! Potom se jeho výraz ve tváři úplně změnil a já to okamžitě poznala.

V Danových očích byla vidět narůstající panika. Následně se chytil za hlavu. To by nebyl on, aby neměl okno. Určitě se chce rozpomenout, co prováděl, že skončil zase tady. „Bolí mě hlava.“ Řekl jen tak, bez rozmyslu, to jediné na co přišel a vstal ze židle. „Měl bych jít.“ Ten hlas byl najednou plný smutku. Otočil se, abych nemohla vyčíst jak se právě cítí. Chytím ho za ruku. „Počkej. Musíme si promluvit,“ Zase uteče, aniž by mi dal šanci cokoliv říct? „Diano. Můžeme to nechat na jindy? Asi mi exploduje hlava.“ Chtěl se mi vytrhnout, ale já ho držela dost pevně. „Utíkáš?“ Zeptám se a vím, že tohle je zřejmě poslední šance. To nemůžu příjmout! Nikdy!

„Tak to přece není.“ Jak zjistila, že chci zmizet z práce i z jejího života? Nedokážu v klidu stát a tvářit se, že nic necítím. Byla to první žena co mě dokázala zvládnout a já věděl, že jsem spadl do pasti, z které se nikdy nedokážu vyhrabat. Spřádala okolo mě další pavučinu.Tak moc jsem Dianě propadl a nevím jak z toho ven. Připadám si jako moucha lapená v síti.  „Nepustím tě.“ Myslel jsem, že mě zase odtáhne do pokoje pro hosty, ale místo toho zamířila ke své ložnici. Nevím proč, ale stále se držím její ruky a nechci jí pustit. Musím si přiznat, že vlastně nechci pryč. „Dneska budeš spát tady. Pohlídám tě. Pokud se budeš snažit vypařit. Potrestám tě. Je ti to jasný?“ Přikývnu. Jsem tak překvapený, že nejsem schopen nic říct. „Promluvíme si ráno, až budeš při smyslech. Tady.“ Podala mi prášek na kocovinu a sklenici s vodou.

„Hodný kluk a teď spát.“ Vzala sklenici a položila jí na noční stolek, když jsem prášek spolkl a všechnu vodu vypil. Zavedla mě na levou stranu postele a počkala, až si lehnu. „Spi.“ Zakryla mě peřinou a zmizela v malé koupelně o které jsem doteď neměl ani tušení, že tady je. Nemůžu usnout a pořád pozoruju světlo vycházející z koupelny. Diana nechala pootevřené dveře a já viděl podle pohybujícího se stínů, kde se právě pohybuje. Následně slyším téct vodu. Asi si čistila zuby. Domyslel jsem si a čekal, až odejde spát do předního pokoje. Byl hned vedle hlavních dveří, asi proto mě nechala spát ve své posteli. Zvědavě se nadzvednu, když zhasnula. „Dobrou noc.“ Zaznělo kousíček ode mě. Ona si lehla vedle! „Diano. Já. No víš. Můžu spát jinde?“ Vyblekotám otázku a snažím se uklidnit. „Nemůžeš.“ Byla ještě blíž, než předtím. „Nic ti neudělám.“ Zašeptala mi do ucha svůdným hlasem. Naježili se mi chloupky na zátylku. Tomu nevěřím!  Zvednu se a posadím na postel. Objaly mě Dianiny ruce. „Říkala jsem, že když nebudeš spolupracovat… potrestám tě.“  Zase jsem spadnul do pasti, kterou utkala. Horší je, že se mi to líbí a to mě děsí. Vždycky mě obalamutí a nakonec nechá samotného  s rozporuplnými pocity. Opravdu se z ní zblázním, aniž bych si to uvědomil.  „Budu spát na gauči.“ Prohlásím a chci se vymanit z jejího sevření, které zesílilo. Kde se v ní bere tolik energie? Co mi chce udělat? „Potrestám tě.“ Řekla a jednala.

Nevím jak se jí to povedlo, ale najednou jsem znovu ležel zabořený do polštáře. Diana se naklonila a dala mi pusu na tvář. „Pořád chceš odejít?“ Znělo to tak smutně. Pořád se držela jako klíště a nechtěla pustit. Zavrtím hlavou, že nikam nepůjdu. „To je dobře.“ Položila si hlavu na můj hrudník a poslouchala, jak rychle mi tluče srdce. Ten zvuk Dianu uspal a já byl šťastný, ale taky vím, že to brzo skončí. Ráno se neúprosně blížilo. Nemůžu spát a pozoruju její obličej. Chci si zapamatovat každý detail a sebemenší vrásku okolo očí, které vyniknou, když se směje a nebo mračí. Rukou čechrám její jemné, krátké vlasy. Miluju to. Usínat v náručí a taky se v něm probouzet. Nechci, aby to skončilo, když se o okno opřely první ranní paprsky vycházejícího slunce.

Trochu se zavrtěla a ještě víc přimáčkla. Něco zamumlala a otřela se nosem o mou tvář. Možná, že mě má ráda? Jaká žena by nechala muže spát ve své posteli? 

https://povidkyodkat.blogspot.com/