Případ X-54273: ZRÁDNÁ SAMOTA

Věřte, nevěřte, ale v Americe existuje Federální úřad vyšetřování. To je jisté. Ale co už jisté není, je to, že tam také mají speciální oddělení, které se zabývá paranormálními a nadpřirozenými jevy. A v tomto oddělení pracují dva zvláštní agenti - Fox Mulder a jeho partnerka Dana Scullyová. Oba se sice zabývají případy opředenými záhadami, ale každý z nich na ně má jiný názor. Je až spodivem, že spolu vůbec vycházejí a že se z nich dokonce stali nejlepší přátelé. Jeden na druhého se může bez obav spolehnout. Fox Mulder věří v paranormální jevy a UFO od té doby, co jeho sestra Samantha zmizela za záhadných okolností přímo před jeho očima. Jemu bylo tenkrát 12 a Samanthě 8 let. Od té doby se zabývá záhadnými jevy. Po vystudování Oxfordské univerzity se rozhodl jít k FBI, kde mu byly přiděleny spisy s tajuplným názvem AKTA X. Obsahem těchto spisů jsou případy spojené s nadpřirozenými a tajuplnými silami nebo dokonce se zázraky, s kterými nechce mít nikdo nic společného. Většina z nich má v závěru razítko NEVYŘEŠENO. Právě do těchto případů se Mulder pouští a v hlášeních, která musí o každém ze spisů podávat, rozvíjí své divoké teorie o UFO alias ‘malých zelených mužíčcích’. Právě kvůli těmto hlášením k němu byla přidělena agentka Scullyová. Aby krotila jeho nadšení a vyvracela jeho bláznivé teorie. Je vystudovaná patoložka, ale to, co jí Mulder předkládá k rozboru, se jen málokdy podobá normálním klasickým případům pitvy, na které byla zvyklá z akademie a z univerzity. Proto už po několika měsících neví, čemu má opravdu věřit. Stále ale nevěří v UFO, ale spíše se přiklání k názoru, že ve všem má prsty vláda.

Jednoho dne - bylo to v létě - si je zavolal Skinner, jejich přímý nadřízený, že pro ně má velice zajímavý případ. Kdesi daleko, až v České Republice, se počet ztracených dětí zvýšil o více než 60%. Základní schéma je téměř vždy stejné. Děti - buď kamarádi nebo sourozenci - šly do lesa na borůvky nebo na houby, ale už je nikdy nikdo více nespatřil. “To je přece jasný! Byli to ufoni!” vykřikl nadšeně Mulder, ale Scullyová hned krotila jeho nadšení: “Prosím tě, přestaň už s těmi tvými bláznivými teoriemi. Víš, kolik je jiných možností? Bude lepší, když všechno pěkně prošetříme na místě.” “Správně Scullyová,” ozval se Skinner, “proto jsem vás na ten případ nasadil. Doufám, že všechno pořádně přešetříte a dojdete k rozumnému řešení. Můžete jít.”

A tak si začali Mulder se Scullyovou balit. Mulderovi stačila na všechny potřebné věci jen jedna příruční taška, ale chudák agentka si musela dva kufry vypůjčit a ještě si Mulderovi postěžovala, že musela půlku věcí nechat doma. Když všechno již odnesli a naskládali do taxíku, zjistil agent Mulder, že si doma zapomněl holení. “To nevadí, že budeš neoholený. Mně se budeš líbit i tak,” zažertovala Scullyová, ale Mulderovi to nedalo a vrátil se pro holení zpátky domů. Zatím jela Scullyová na letiště a svým půvabem spolu s průkazem FBI přesvědčila letištní pracovníky, že mají jejich let pozdržet. Po půlhodině čekání se konečně objevil Mulder s vítězoslavným úsměvem na tváři. “Už jsem ho našel,” kasal se agent. “To je sice hezký,” zpražila ho hned Scullyová chladným odměřeným pohledem, “ale kvůli tobě a tomu tvému holení nám skoro ulétlo letadlo. Nebýt mne, neletěli bychom nikam.” “Ale já vím, že jsi skvělá a že bych byl bez tebe úplně ztracenej,” usmiřoval si ji hned Mulder a po několika minutách mu Scullyová opravdu odpustila. A protože už se čekalo jen na ně, mohlo letadlo odlétat. Sotva vzlétlo, začal se Mulder shánět po něčem k snědku. Letušky mu hned přinesli krásně dozlatova osmažené kuře a hranolky. Scullyová dostala totéž, ale protože na jídlo neměla ani pomyšlení, jak jí bylo špatně, snědl Mulder i její porci. Potom si oba zdřímli, ale agentka se záhy probudila, protože ji Mulderovo chrápání velice rušilo. Musela ho tedy probudit. “Proč jsi mě vzbudila? Víš, jakej se mi zdál krásnej sen?” osopil se na Scullyovou nanejvýš rozzuřený agent. “Zdálo se mi, že se domů vrátila Samantha, moje dávno pohřešovaná sestra.” “A stačila ti říct, kde byla tak dlouho a co se s ní po celou tu dobu dělo?” zajímala se Scullyová. “No právě že ne. Tys mě vzbudila zrovna, když se k tomu chystala.” “To nevadí. Alespoň se máš proč těšit na večer. Třeba bude ten tvůj sen pokračovat,” utěšovala ho agentka, ale až do konce letu byl Mulder zamlklý. Bez dalších komplikací dorazili na ruzyňské letiště do Prahy. Když opustili letadlo, vrátila se Mulderovi okamžitě dobrá nálada a zavtipkoval: “Tak kde máte ty malý český zelený mužíčky? Už se na ně velice těším.” Chudák Scullyová nevěděla, zda to její partner myslí vážně nebo zda jenom žertuje, proto jeho poznámku přešla bez povšimnutí a raději se zeptala: “Kam to vůbec jedeme?” “Já sice nevím, kde to přesně je, ale jedeme do Plzně. Tak mi to řekl Skinner,” odvětil Mulder. Když si chtěli vypůjčit auto, nesehnali nic lepšího než nákladní auto značky Tatra. Mulderovi se sice líbila červená Škoda Felície Combi, ale byla moc malá a nevešly by se do ní všechny kufry a tašky agentky Scullyové. Byli tedy nuceni si vypůjčit onu Tatru a vydali se na cestu.

Po dvou hodinách jízdy byli na místě. Ubytovali se v hotelu se čtyřlůžkovými pokoji. Scullyová si usmyslela, že si všechno pěkně vybalí a vyskládá do skříní. Načež jí musela obsluha hotelu jednu skříň přidat a zbytek si ještě agentka dovyskládala k Mulderovi. Ten nemohl protestovat, protože nebyl ve svém pokoji. Šel si totiž sednout do baru, protože už ho to ustavičné pobíhání Scullyové po pokoji velice zmáhalo. Když se za ním Scullyová dostavila, byla už noc, takže vyšetřování nechali na ráno a šli spát.

“Tak kde začneme?” ptala se Scullyová ještě rozespalého Muldera. “Já nevim, ale asi by bylo nejlepší, kdybychom nejdříve vyslechli rodiče pohřešovaných, Scullyová.” “OK.” A tak se rozjeli do Kozolup - jednoho menšího městečka nedaleko Plzně. Našli si dům, ve kterém měla údajně bydlet rodina první oběti, zazvonili a vešli dovnitř. Tam našli právě žehlící ženu. “Co tady chcete?” osopila se na agenty. “Promiňte. Jsme zvláštní agenti FBI. Já jsem Fox Mulder a tohle je Dana Scullyová. Vyšetřujeme tady případ zmizení vaší dcery. Chtěli bychom vám položit pár otázek,” vysvětloval Mulder. “Dobře a omlouvám se, že jsem na vás tak vyjela, ale co se ztratila Verunka, chodí sem strašně lidí od novin a dávají mi pořád ty samé otázky.” “Nic se nestalo,” přijala s úsměvem její omluvu Scullyová a dodala: “Mohla byste nám prosím říci, co se toho dne stalo?” “Jistě. Víte, k obědu jsem chtěla udělat koláče a tak jsem poslala naší Veroniku do lesa, aby nasbírala nějaké borůvky. Když se do poledne nevrátila, začala jsem mít strach. No a odpoledne jsem už zavolala manželovi do práce. Hned jak přijel, šli jsme ji hledat. Prošli jsme snad celý les, ale po Verunce ani vidu ani slechu - jako by se do země propadla. A potom, co se v tom stejném lese ztratilo tolik dalších dětí, už opravdu začínám věřit tomu, že to mají na svědomí ufoni...” Žena se rozplakala. Scullyová ji začala utěšovat: “Neplačte. My to všechno vyšetříme a uvidíte, že se to nějak vysvětlí.” A s tím neboho ženu opustili. Ale ani poté, co obešli rodiče ostatních pohřešovaných dětí, nebyli agenti o moc chytřejší. “Co teď?” “Co kdybychom se zkusili zeptat také nějakých dětí?” “A kterých dětí Scullyová? Tady v okolí už žádný nejsou. Ty rodiny, kde po těch únosech ještě děti zůstaly, se už dávno odstěhovaly,” vysvětloval Mulder. “Fajn, tak se půjdeme podívat do lesa, kde se všechny ty děti ztratily,” navrhla Scullyová. A protože Mulder nebyl proti, vydali se na cestu.

Když vstoupili do lesa, ovanula je vůně hub, jehličí a mechu. Oba agenti stáli jako přikovaní, zhluboka dýchali a naslouchali zvukům lesa. “Nemůžu uvěřit, že opravdu stojím v lese,” zašeptala Scullyová, “je to jako sen, ale je to skutečné. Tohle je opravdový les a ne ty náhražky, které máme doma, v Americe. Tam o skutečný - hustý a krásný - les nezavadíš. Tady bych vydržela být celý den.” “Tak se sem můžem’ někdy později vrátit, Scullyová, ale teď už opravdu pojďme,” přerušil její rozjímání Mulder. Scullyová uznala, že má její partner pravdu, a šli tedy hlouběji. “Muldere, víš kudy se vrátíme?” zeptala se opatrně Scullyová. “Nejem si úplně jistý, ale snad cestu zpátky najdu.” Postupovali tedy dál. Najednou Scullyová vykřikla: “Muldere, podívej, co jsem našla! Víš, co to je?” “Jistě, tos ještě nikdy neviděla borůvky? Tady si z nich dělají koláče a borůvkový knedlíky. To už jsem si zjistil. Proto jsi na mne musela včera na letišti tak dlouho čekat. Když jsem si doma vyzvedl holení, jel jsem ještě do knihovny a tam jsem si o borůvkách a jiných lesních plodinách něco málo zjistil.” “Aha. Já už jsem je sice viděla, ale jenom na obrázku.” Po chvilce přemýšlení osvítil Scullyovou blesk a prohlásila: “Já už vím, co udělám. Vezmu si několik těch kuliček domů, pořádně je prozkoumám pod mikroskopem a...” “OK. Ale teď už bysme se měli vrátit. Začíná se smrákat. V našem pátrání budeme pokračovat zase zítra,” skočil jí do řeči Mulder. Ale ouha. Čím více se snažili najít cestu z lesa ven, tím hlouběji do něj zacházeli. Slunce už úplně zapadlo a v lese byla najednou tma jako v pytli. Ještě štěstí, že Scullyová s sebou nezapomněla vzít baterky. Dala jednu Mulderovi a pomalu postupovali dál. Všude bylo najednou ticho a hrozivá tma. Jen dva kužely světel ze dvou baterek tuto tmu protínaly. Náhle to téměř posvátné ticho prořízl strašlivý srdceryvný výkřik. “Co to bylo?” ozvala se Scullyová, která leknutím skoro omdlela. “Nevím, ale půjdem’ se tam podívat,” odvětil Mulder. A i když i v něm byla malá dušička, šel první. Opět nastalo ticho a opět jen jejich baterky rušily celistvost té černočerné tmy. Agenti šli pomalu - krok za krokem. Najednou se Mulder zastavil. “Podívej, Scullyová, ... kosti. Co když ty děti někdo zabil a pak...” “Muldere, nestraš a raději se podívej pořádně. Tohle přece nejsou kosti lidské, ale spíš z nějakého jelena nebo srnce. To je přece poznat na první pohled. Pojďme raději dál, ať už jsme z tohohle lesa venku. Myslím, že už se mi přestává líbit. Teď bych raději byla někde doma v teple a popíjela horký čaj.” “Pojď, pokusíme se najít cestu ven,” přesvědčoval Scullyovou Mulder, a protože neměla námitky (ba naopak), pokračovali dál.

Najednou se v dálce objevilo světlo. Sice slabé, ale bylo to světlo. Po chvíli se přiblížili a viděli krásnou chaloupku, která vypadala jako by byla celá z perníku. Ale něco tu nehrálo. Agenti sice nevěděli co, ale něco jim tu opravdu nehrálo. Vytáhli tedy pistole Smith and Wesson 1056 ráže 9mm. “Já půjdu dopředu a ty to vezmi zezadu,” rozděloval úlohy Mulder. Scullyové se sice moc nechtělo, ale co se dalo dělat - rozkaz je rozkaz. Zhasla tedy baterku, pomaloučku šla dozadu a co nevidí! Za chaloupkou je velikánská kůlna. Došla k ní a neslyšně otevřela dveře. Najednou se na ni něco vrhlo a netrvalo dlouho a Scullyová ležela na zemi s rukama pevně svázanýma za zády. Ani si nevšimla, že ztratila pistoli i baterku. “Počkat!” ozval se nějaký hlas, “tohle přece není Baba Jaga!” Pak Scullyovou osvítilo prudké světlo z její baterky a ona litovala, že si nevzala nějakou slabší. “Kdo jste a co tady děláte?” ozval se zase ten hlas. Scullyová potlačila touhu odpovědět, že je Monika Lewinská a hledá Billa Clintona, a začala vysvětlovat: “Jsem agentka FBI Dana Scullyová a se svým partnerem Foxem Mulderem tady vyšetřuji případ několika zmizelých dětí. A kdo jste vy?” “Já se jmenuju Petr a stal jsem se nedobrovolným vězněm zlé Baby Jagy. Byl jsem na houbách, když se najednou setmělo a já zabloudil. Pak jsem v dálce objevil světlo a tak jsem šel za ním v domnění, že tam končí les. No, a pak mě chytila Baba Jaga a zavřela mne sem. Ale nejsem tady sám. Je nás tady asi dvacet. Baba Jaga nás tu drží a snaží se nás vykrmit. Pořád nám dává ten její perníček. Nejdřív jsme si ho velmi pochvalovali, ale teď už nám všem leze i ušima a raději trpíme hlady. To se ale té babizně nelíbí. Občas sem totiž zajde a zkouší, kdo je z nás nejtučnější. Před chvílí tu byla zase a zjistila, že Martin a chtěla ho někam odtáhnout. Martin se ale nedal a kousl ji tak, že jí skoro prokousl ruku. Baba Jaga vykřikla, pustila ho a on se zatím schoval.” Petr se na chvilku odmlčel, ale poté, co viděl, jak Scullyová dychtí po tom, aby vyprávěl dál, pokračoval: “Až doteď jsme si mysleli, že je Baba Jaga nedotknutelná a nezranitelná, ale po téhle příhodě jsme se dohodli, že až sem zase přijde, tak po ní skočíme a pokusíme se ji svázat. No a pak jste přišla vy.” Mezitím už byla Scullyová na nohou a řekla: “Dejte mi mojí pistoli a já půjdu pomoct Mulderovi. Vy nikam nechoďte, mohlo by to být nebezpečné.” Přišla právě včas, aby upozornila Muldera na Babu Jagu, která se k němu blížila zezadu. Mulder o ní neměl ani ponětí, protože byl příliš zaneprázdněn uloupáváním a olizováním perníku ze střechy. “Muldere! Pozor! Za tebou!” Mulder odhodil perníček, bleskurychle se otočil a namířil na Babu Jagu pistoli. Ta zůstala stát a nevěděla co, má dělat. Ale to už k ní přiskočila Scullyová a zacvakla jí želízky ruce za záda. “Díky Scullyová, zachránilas mi život. Kdo to vůbec je a kde to jsme?” “To je Baba Jaga. Zatím ještě nevím, kde jsme, ale já to určitě zjistím. Dobrá zpráva je, Muldere že všechny ty pohřešované děti jsou támhle v té kůlně - živé a zdravé. Ona je zajala a asi si je chtěla vykrmit a upéct.” Ale to už k nim přiběhly děti a Mulderovi všechno pořádně vysvětlily. Co ale ani ony samy nechápaly je to, kde se tam v lese vzala ta perníková chaloupka. Vždyť měly proběhaný celý les, ale o žádné chaloupce nevěděly. Všichni souhlasili s Mulderovým návrhem, že v chaloupce přespí a ráno se pokusí najít cestu z lesa ven. Ráno se i s Babou Jagou vydali na cestu domů. Po několika hodinách bloudění konečně došli do Kozolup. Každé dítě hned běželo domů, takže se za chvilku po celé vsi rozléhaly radostné výkřiky. “Myslím, že tady jsme skončili,” mínila Scullyová poté, co odvedli Babu Jagu na policii. “Ano, je na čase vrátit se domů.”

A co se stalo s Babou Jagou? Ta byla umístěna do domova důchodců. Tam se od ní pečovatelky dozvěděly, že kdysi bydlela s manželem v chalupě na konci vesnice. Náhle prý však dědeček zemřel a ona nevěděla žalem co dělat. Myslela si, že když najde za dědečka do nebe náhradu, vrátí se jí zpět mezi živé. Kvůli tomu zajala všechny ty děti. Když se tohle dozvěděla Scullyová z dopisu, který jí přišel, bylo jí babičky líto. Mulderovi jí bylo líto také, ale ještě více ho mrzelo, že se zase nedočkal žádných ufonů. Asi bude muset čekat na další případ. Snad se ale dočká a dokáže, že ‘tam nahoře’ opravdu něco je. Takže, jak je vidět, tenhle případ se agentům podařilo objasnit…… Ale… Víme to určitě? …