Netušila

Nevěděla, zdali je její život v pořádku, 

jestli náhodou neumírá rychleji něž by měla. 

jestli náhodou její pohádky nezmizely v kolovrátku, 

ve kterém přede vlákna bába, co všechno štěstí skryla.

Nevěděla, že se její život počítá, 

netušila, že to co bylo už nelze přepsat,

a tak sedí v rohu, smutně skomírá,

netušila, že bude muset o kyslík škemrat. 

Balancuje nyní na elektrickém drátě, 

holubi se jí smějí, škodolibě, 

snaží se porozumět životní ztrátě, 

netušila, že úzkost ji bude mít v oblibě. 

Rozbila drahocennou sklenku, 

a jako by byla malá, plakala, 

nedokázala zastavit domněnku, 

že nejsnazší by bylo kdyby skapala.