O smrti blues

Konvice zapíská je tady ráno

teď pára sráží se na tvářích nám

a rty se spálí zas o hrnek s kávou

nic není horšího než chladný čaj.

A dovnitř pokoje přišlo již světlo též

závěsy vlní se, jak když svlékáš šat

mlčíš, já líbám tě pomalu na paže

té hloubky dýchání měl bych se bát.

Tak padám pomalu nahoru do nebe

jak chmýří topolů jak ptačí stín

a zima v slabinách najednou zazebe

to rarach prstů byl anebo splín.

Smrti se nebojím, jen světy změní se

vrátím do půjčovny, co tady mám

vteřiny nálezů a ztrát snad měsíce

tělo jako kostým po hře odevzdám.