Časy se mění

Časy se mění

Časy se mění a my taky,

Náhodo, sbal si své saky paky,

vem svých pár švestek,

vyrážíme do dálek, za novou příhodou,

vždyť svět je jen korálek.

Před sebou vidím ubíhat bílé pruhy,

znavená svodidla a cedule v barvách duhy

křičí zpomal, ale já jedu,

vždyť život jde dál,

je můj a moc velký,

aby mi ho někdo vzal.

Listí v barvách podzimu sotva hne

mou duší,

jako před deseti lety, hlavu skloněnou.

Soustředím se pekelně, až se mi kouří z uší,

kaštani hrají si se mnou na honěnou.

Ale s aktovkou na zádech nejde nezbedná školačka,

nýbrž někdo jiný, kdo si kabát nerad pomačká,

časy se mění a já nejspíš s nimi,

jsem to stále já anebo už někdo jiný?

V zimě usmívám se, přestože nebaví již mě ve sněhu si hrát.

Dívám se na něj a vím, že mě mohou vzpomínky hřát.

I když nedělám anděly a kotrmelce v lednu,

občas si v závějích sebe sama sednu a

kochám se časem, jak mě mění a svět zrovna tak

a vím, že je teď a bude pak.

 Tempora mutantur … znáš mě, Prozřetelnosti?

Vidíš se v zrcadle, protknutá smrtelností?

Odvažuji se doufat, že se poznám i za pár zim,

to víš, časy se mění, my taky,

já vím.