Nechám za sebou

Prostředkem města Bratislava je narýsována dálnice

výplod chorého mozku zneuznaného urbanistického génia

celý svět se tu otřásá zvukem tranzitní dopravy

když domorodí hipsteři popíjejí venku pivo

 

známe se asi tak 10 minut

náš jediný rozhovor se týkal objednávky jídla a pití pro moje děti

ale stačila by mi tvoje jediná věta

“just run away with me”

 

a ztratili bychom se spolu někde u jižních moří

na katamaránu naivní naděje

Valencia, Alicante, Cordóba, Málaga

zastavili bychom se až v těch nejstarších ulicích Cádizu

celej svůj vyčpělej život bych nechal za sebou

 

nechal bych za sebou všechny ty vrahy v patnáct let starý Octavii

nechal bych za sebou nekonečné závěje banalit

nechal bych za sebou přetékající mailboxy

nechal bych za sebou Mariánský příkop krize středního věku

nechal bych za sebou tu pootevřenou branku šílenství

 

chvíli by to možná vypadalo skoro jako láska

poslouchali bychom spolu afektovaný smích studentek katolického gymnázia v nažehlených uniformách

poslouchali bychom spolu skřehot cikánských dětí žebrajících o mince

pozorovali bychom spolu opálená těla hrající basketbal na pláži

pozorovali bychom spolu všechny ty “boys of summer” na posilovacích strojích

leželi bychom spolu uprostřed poledního horka v malém pokojíku s masivními dřevěnými roletami

slyšeli bychom spolu každý zvuk z okolních bytů, každou mexickou telenovelu

slyšeli bychom spolu tajemné černovlasé mamasitas, jak vyvolávají všechna ta exotická jména k obědu

slyšeli bychom spolu zvuky papoušků uvězněných v proskleném atriu

slyšeli bychom spolu každé ráno teskný hlásek malého dítěte zpívající smutnou písničku

 

ale za dva týdny by nás zezadu překvapila zákeřná realita

už dávno bychom si neměli, co říct, 

jako ti všichni, co se dobře znají

nastal by den, kdyby ses nevrátila z nákupu zpátky

to dá rozum, milenci přece nenavštěvují samoobsluhy

 

párkrát bych se pokusil zavolat domů svým dětem

ale jejich matka by takovou zákeřnost dávno nedovolila

proč jim zkoušet půjčovat tu atrapu otce

ztroskotance v cizí zemi

 

pak našel bych si cestu do Maroka

rozplynul se navždy v tisícihlavých davech berberů

poražen, vymazán

moji největší nepřátelé by se stali novými martýry

zlatými bohatýry ašantského království

venezuelskými princeznami krásy

 

(srpen 2020)

---