Lodě z křišťálu

Jsou chvíle

jsou chvíle, kdy ti ten nejhlubší smutek sedne na plíce

věčný přízrak nevyhnutelného zániku

nevyhnutelné mortality

 

vnímáš pomalu degenerující tělo

vnímáš, jak tě oči pomalu zrazují

vnímáš blížící se konec

vnímáš samotu nicoty

vnímáš samotu starého člověka

 

před nejhlubším smutkem temnoty není žádné obrany

nezachrání tě pohled na děti pobíhající kolem vánočního stromku

nezachrání tě opulentní snídaně v Grand Hotelu Paris

nezachrání tě předplatné ke všem Netflixům světa

nezachrání tě smyslné pohyby akciového portfolia

nezachrání tě karetní bůh nadělující čisté postupky

nezachrání tě mladé milenky se zbrusu novými těly

nezachrání tě hromady designové spotřební elektroniky

nezachrání tě auta mlsně olizující spodkem asfalt

nezachrání tě noci strávené v safírových patrech kancelářských budov

nezachrání tě dlouhý nekrolog v New York Times

nezachrání tě rotování kolem planety s Julesem Vernem

nezachrání tě útulná chatička na mořském břehu

nezachrání tě rozsáhlé světy Grand Theft Auto

 

cítíš se oblafnut

cítíš se obětí vesmírného žertu

obětí vesmírného spiknutí, obětí tajných piklů, obětí pradavné nespavedlnosti

obětí grandiózního podvodu, krutého masterplanu

 

kde jsou všechny ty tajemné dcery diplomatických zástupců?

kde jsou všechny ty distingované večírky na jihoamerických ambasádách?

kde jsou všechny ty krasobruslařky ze zamrzlých jezer Britské Kolumbie?

kde jsou všechny ty umělkyně hrající nadpozemské skladby na thereminu?

kde je to letní bezčasí?

 

když se podíváš do dálky

uvidíš ztroskotané naděje

křišťálové lodě zapíchané v bílém písku

na plážích mezi Angolou a Namíbií

opuštěné kapitánem Morrisonem

hned vedle zasypaných německých měst

pohrobky koloniálního nadšení

věčný přízrak nevyhnutelného zániku

nevyhnutelné mortality

 

there are no winners in the game of life

 

(prosinec 2020, leden 2021)

---