Předehra před zbytkem života

vybledlé fotografie z Polaroidu, just kids

idealizovaný odraz minulosti

může to být 25 let, dlouhá to doba

někdo by mohl říct, že to byla skutečná láska

nebo něco podobného

 

když se ohlédnu, vidím dítě v těle mladíka

dítě nechápající smysl ničeho

dítě zaskočené intimitou nenadálé sounáležitosti

dítě zaskočené absolutní oddaností

dítě zaskočené nezaslouženou něhou

dítě nechápající smysl lásky ve dvou

dítě zaskočené tím, co všechno ti válka sebrala

neschopen ti to nějak nahradit

divák, zajatec, turista po vlastním životě

divák vyšší moci, kterou jsem rozpoutal

 

když se ohlédnu, všechno špatné již není zřetelné

idealizovaný odraz minulosti

nejsou vidět opilecké noční scény, duely v hrdosti

neviditelné údery maximální zloby, 

které si chceme zasadit, jenom si ublížit

nevidím, když jsme k smrti znaveni existencí toho druhého

 

když se ohlédnu, zůstane jenom to dobré

 

vidím nás znovu nad ránem v berlínském squatu

Prenzlauer Berg

v baráku, který přijdou chlapi v pondělí zbořit

aby ses dostal dovnitř, musíš si zazvonit na nevěstinec

hudba z Cabo Verde

 

vidím nás znovu přespávat v kuchyni karlovarskýho bytu

nemáme tušení, komu může asi patřit

obří želvy tam mlátí hlavou o stěnu akvária

přineseš velkolepou snídani pro všechny, co tam jsou

 

vidím nás znovu pojídat kradenou pizzu těsně před půlnocí

oba víme, že tohle nemůže vydržet dlouho

jenom nedůležitá předehra před zbytkem života

jsou to chvíli, kdy není kam spěchat

jenom krátký únik před nemilosrdnou pařátou času

 

když se ohlédnu, vidím dítě v těle mladíka

někdo by mohl říct, že to byla skutečná láska

o moc více, než jsem byl schopen unést

omlouvám se

 

někdy uprostřed noci, uprostřed snů

znovu nás vidím

tak jako před lety, nikdy nestárnoucí

 

(únor 2021)

---